ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.803.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 803/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného V. P. , Z., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Kučovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, náměstí Práce č. 2512, proti povinným 1) S. M. N. B. , zastoupenému JUDr. Jiřím Matijaševičem, advokátem se sídlem v Ostravě, Kpt. Vajdy č. 3046/2, 2) H. B. , a 3) M. G. , Š., za účasti vydražitelky Service Reality Group s. r. o., se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 576/21, identifikační číslo osoby 27768970, zastoupené Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova č. 1141/2, pro peněžité plnění, vedené u soudní exekutorky JUDr. Ivany Kozákové, Exekutorský úřad Třebíč, pod sp. zn. 042 EX 1846/13, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2017, č. j. 9 Co 114/2017-568, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě k odvolání povinného 1) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudní exekutorky JUDr. Ivany Kozákové, Exekutorský úřad Třebíč, ze dne 6. 12. 2016, č. j. 042 Ex 1846/13-451, kterým byl vydražitelce udělen příklep na vydražené nemovitosti, neboť dospěl k závěru, že není dán důvod pro změnu usnesení soudní exekutorky tak, že se příklep neuděluje, ve smyslu §336k odst. 4 občanského soudního řádu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný 1) dovolání. Namítá, že je dán důvod pro změnu usnesení o příklepu ve smyslu §336k odst. 4 občanského soudního řádu, neboť povinnému 1) nebylo řádně doručeno usnesení o ceně, a tato skutečnost je „vadou, spočívající v porušení zákona“.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle §241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Z obsahu dovolání přitom nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13].
Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu