ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.923.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 923/2018-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v právní věci žalobce M. V. , zastoupeného Mgr. Liborem Duškem, advokátem, sídlem K Nemocnici 2375/2a, 350 02 Cheb, proti žalované SECAPITAL S.á.r.l. , registrační číslo B108305, sídlem 1 A rue Jean Piret, L-2350 Lucemburk, Lucembursko, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, sídlem Kotlářská 989/51a, 602 00 Brno-střed, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13 C 32/2016, ve věci exekuce pro částku 356 349,94 Kč s příslušenstvím, vedenou u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EXE 27201/15, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2017, č. j. 14 Co 230/2017-87, takto:
I. Dovolání žalobce povinného se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Tomáše Rašovského.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 10. 2017, č. j. 14 Co 230/2017-87, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 5. 2017, č. j. 13 C 32/2016-67, kterým byl zamítnut návrh žalobce na vyloučení movitých věcí (konkrétně mikrovlnné trouby značky Zanussi a notebooku značky Compaq s nabíječkou) z exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EXE 27201/15, proti povinné D. V.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Původní nedostatek jeho advokátního zastoupení byl posléze odstraněn ustanovením advokáta Mgr. Libora Duška na základě usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 1. 2017, č. j. 13 C 32/2016-92, jímž bylo vyhověno žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení.
Žalovaný podal k dovolání své vyjádření.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže směřuje proti rozsudku odvolacího soudu vydanému dne 12. 10. 2017, přičemž řízení o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí bylo zahájeno dne 25. 4. 2016.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání (mimo jiné) uvedeno, v čem dovolatel splnění – těchto – předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje; nedostatek takového uvedení může být odstraněn jeho doplněním jen průběhu trvání lhůty k dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř.), a pakliže se tak nestane, dovolací soud dovolání odmítne (§243 c odst. 1 o. s. ř.).
Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tak adresuje dovolateli srozumitelný požadavek, aby svůj úsudek o naplnění předpokladů přípustnosti blíže identifikoval v intencích konkrétního kritéria či kritérií obsažených v §237 o. s. ř., na nichž svoji argumentaci zakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5533/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2573/2016 a mnohé další); byť jde o relativně přísný požadavek, je však vyvážen povinným advokátním zastoupením dovolatele.
Není třeba zvláště zdůrazňovat, že vyhovět požadavku shora citovaného ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. nelze pouhou citací ustanovení §237 o. s. ř., natožpak jeho nesprávným zněním, jak však dovolatel učinil, jestliže svůj (implicitní) úsudek o přípustnosti dovolání mylně (vycházeje zjevně z předchozí právní úpravy) spojil toliko s tvrzením, že „s odkazem na ust. §237 o. s. ř. je toto dovolání přípustné, neboť jde o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně za podmínky, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“.
Jelikož tím podmínka řádného vymezení přípustnosti dovolání tímto splněna není, je namístě uzavřít, že dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 odmítl, a ve smyslu ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
Dovolání žalobce bylo odmítnuto, Nejvyšší soud úspěšnému žalovanému přiznal podle §243b, §151 odst. 1 a 2 a §146 odst. 3 o. s. ř. náklady, které mu v tomto řízení vznikly za zastoupení advokátem. Ty představuje odměna advokáta za jeden úkon (sepis vyjádření k dovolání z 23. 2. 2018) podle §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, ve výši 1 000 Kč [§2 odst. 1, §6 odst. 1 a §7 bod 3 advokátního tarifu] a paušální náhrady hotových výdajů advokáta 300 Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky, zvýšené o aktuální výši DPH, tj. celkem 1 573 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu