ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.980.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 980/2018-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné LOITE Consulting a. s. , se sídlem v Praze 3, Husitská č. 344/63, identifikační číslo osoby 24218880, zastoupené Mgr. Šimonou Maškovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Boušova č. 792, proti povinnému D. K. , zastoupenému JUDr. Miloslavou Šmokovou, advokátkou se sídlem v Uherském Brodě, 28. října č. 976, pro 94 001,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 Nc 7282/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 27. října 2017, č. j. 59 Co 330/2017-80, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolatel uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a sice zda lze nařídit exekuci prodejem nemovitých věcí za situace, kdy povinný v době vydání exekučního příkazu k prodeji nemovitých věcí svůj dluh nesplácel, ovšem v době, kdy soudní exekutor přistoupil k realizaci prodeje nemovitých věcí, již povinný dluh pravidelně splácí a splátky navyšuje, a zároveň lze důvodně očekávat, že výtěžek z dražby nemovitých věcí neuhradí celý dluh ani jeho významnou část. Dovolatel se domnívá, že v takovém případě je exekuce prodejem nemovitých věcí nevhodná a nařídit ji nelze. Podle jeho názoru k uhrazení zbytku dluhu postačí splátky, neboť povinný nyní splácí pravidelně minimálně částku 8 500 Kč měsíčně a další mimořádné splátky.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 20 Cdo 786/2013 vysvětlil, že o tom, jakým způsobem bude exekuce provedena, rozhoduje soudní exekutor v exekučním příkazu ohledně majetku, který má být exekucí postižen; exekutor je povinen v něm zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo.
Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 11. února 2015, sp. zn. 26 Cdo 53/2015, uvedl, že nevyplývá-li to již z obsahu spisu, je primárně na povinném, aby tvrdil a prokázal, že zvolený způsob provedení exekuce je zřejmě nevhodný a že zde existuje jiný exekučně postižitelný (movitý) majetek povinného (a kde se tento nachází), jehož postižení bude účinnější a povede v kratší době k naplnění účelu exekučního řízení, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby, tj. uspokojení vymáhané pohledávky. Nepostačuje tedy pouhé tvrzení bez dalšího, že se soudní exekutor nepokusil provést exekuci prodejem movitých věcí povinného, aniž by povinný konkrétní exekvovatelný majetek příslušným způsobem specifikoval a jeho existenci doložil. Jestliže se z námitek (návrhu) povinného nebo z úřední činnosti soudního exekutora, event. soudu, podávají konkrétní okolnosti o vhodnosti zvoleného způsobu provedení exekuce, který povede k účinnému a včasnému vydobytí vymáhané pohledávky, je k nim soudní exekutor při rozhodování o konkrétním způsobu provedení exekuce, event. soud při rozhodování o návrhu povinného, povinen přihlížet, v opačném případě jsou bezcenné.
V nyní řešené věci Okresní soud v Uherském Hradišti (soud prvního stupně) v usnesení ze dne 23. srpna 2017, č. j. 6 Nc 7282/2008-56, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 27. října 2017, č. j. 59 Co 330/2017-80 (napadené rozhodnutí), uvedl, že v posuzované věci nepřiměřenost rozsahu exekuce neshledal, neboť soudní exekutor řádně a dostatečně prověřoval postižitelný majetek povinného a přistoupil i k jiným způsobům provedení exekuce než k prodeji nemovitých věcí. Exekuce byla zahájena v roce 2008 a povinný začal splácet až v prosinci roku 2015. Obvyklá cena všech postižených nemovitých věcí byla znalecky stanovena na 179 910 Kč, přičemž výše dluhu činí 270 750,12 Kč.
Nejvyšší soud již (ve výše uvedeném rozhodnutí) judikoval, že považuje-li povinný zvolený způsob provedení exekuce za zřejmě nevhodný je na něm, aby prokázal existenci exekučně postižitelného majetku, jehož postižení bude účinnější a povede v kratší době k naplnění účelu exekučního řízení, a tento závěr zcela dopadá i na nyní řešenou věc. Je proto zřejmé, že v případě, kdy povinný po několika letech trvání exekuce jako jedinou alternativu k exekuci formou prodeje nemovitých věcí nabízí „splátky“ ve výši, při které by i v případě jejich řádného plnění uhrazení dluhu trvalo několik dalších let, exekuci prodejem nemovitých věcí za zřejmě nevhodný způsob provádění exekuce považovat nelze, a to tím spíše, že, jak sám dovolatel uvádí, i v případě prodeje nemovitých věcí dojde pouze k částečnému uhrazení dluhu.
Nejedná se tedy o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně) je zcela v souladu s uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 27. října 2017, č. j. 59 Co 330/2017-80, tak není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.". Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolatelem tvrzený předpoklad přípustnosti není dán.
Dovolatel dále navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinného na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu