ECLI:CZ:NS:2018:20.ND.138.2018.1
sp. zn. 20 Nd 138/2018-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobců 1) O. V., H., a 2) P. V. , H, oba zastoupeni JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, proti žalovaným 1) A. P. , L., 2) A. M. , L. a 3) P. P. , L., o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, pod sp. zn. 10 C 68/2014, o návrhu žalovaných na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 68/2014 se pro odvolací řízení Krajskému soudu v Ústí nad Labem nepřikazuje .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vede pod sp. zn. 10 C 68/2014 řízení o určení vlastnického práva k tam blíže určeným nemovitostem, přičemž rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 1. 2016, č. j. 10 C 68/2014-100, bylo určeno vlastnické právo ve formě společného jmění manželů žalobcům (výrok I.) a původnímu žalovanému (P. P., zemřelému dne 18. 7. 2016) byla uložena povinnost nahradit náklady řízení (výrok II.).
Vzhledem k úmrtí původního žalovaného v průběhu odvolacího řízení se stali na základě usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 12. 1. 2017, č. j. 10 C 68/2014-170, jeho účastníky žalovaní, identifikovaní v záhlaví shora.
Žalovaní podali návrh na osvobození od soudních poplatků – jemuž bylo ve vztahu k 1) a 3) žalovanému vyhověno usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 8. 11. 2017, č. j. 54 Co 297/2017-241, kterým bylo ve prospěch 1) a 3) žalovaných změněno zamítavé usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 8. 2017, č. j. 10 C 68/2014-233.
Poté žalovaní 1) a 3) návrhem ze dne 11. 4. 2018 (č.l. 246) požádali o „přesunutí“ odvolacího řízení (sp. zn. 72 Co 59/2018) z Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem z důvodu jejich vážného zdravotního stavu.
Žalobci a žalovaná 2) se k návrhu nevyjádřili.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle citovaného ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (resp. v daném případě místní příslušnost dohodnutá podle §89a o. s. ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z ní, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. kupříkladu nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako vybočení z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně ospravedlňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. příkladmo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 20 Nd 108/2017 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 20 Nd 427/2012.)
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, nejsou zásadně situacemi mimořádnými, a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Roli hrají v těchto souvislostech rovněž stanoviska k takovému opatření, které zaujali ostatní účastníci řízení; nedostatek jejich souhlasu s jeho uskutečněním logicky způsobuje, že důvody pro ně musí být ještě silnější. Což je však v dané věci zeslabováno tím, že se k návrhu na delegaci k výzvě soudu nevyjádřili, je-li odtud dovoditelné, že jejich vztah k němu je indiferentní.
Nelze také přehlížet, že důvody pro přikázání věci odvolacímu soudu musí být – z povahy věci, resp. z odlišnosti mezi řízením před ním a soudem prvního stupně – hodnoceny přísněji.
V dané věci žalovaní 1) a 3) kromě okolností nevýznamných (ohledně příčin předmětného sporu) poukazují na svůj nepříznivý zdravotní stav. Nicméně ten – jak je prezentován ohledně žalované 1) – zjevně znemožňuje její účast u soudního jednání i u odvolacího soudu, navrženého k delegaci, a co do zdravotních omezení žalovaného 3) chybí potřebné doložení toho, proč jeho zdravotní stav cestu k procesně určenému odvolacímu soudu vskutku znemožňuje (výzvu soudu k předložení takového dokladu žalovaný 3), stejně jako žalovaná 1) dle předkládací zprávy krajského soudu pominuli). Pakliže byli žalovaní osvobozeni od soudních poplatků, otevřela se jim ostatně reálná možnost ustanovení zástupce pro předmětné odvolací řízení, včetně zastoupení advokátem.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), po zvážení těchto (rozhodných) okolností dospěl k závěru, že v posuzovaném případě výše ohlášené závažné důvody pro přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. dány nejsou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 6. 2018
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu