ECLI:CZ:NS:2018:20.ND.449.2017.1
sp. zn. 20 Nd 449/2017-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobce A. Š. , P., zastoupeného Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce č. 1242/27, proti žalovanému městu Hostivice , se sídlem v Hostivicích, Husovo náměstí č. 13, identifikační číslo osoby 00241237, o určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 113/2017, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 113/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně předložil podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu návrh žalobce, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 46 C 113/2017, byla přikázána Městskému soudu v Brně.
V posuzované věci žalobce podal dne 26. dubna 2017 k Městskému soudu v Brně žalobu o určení vlastnického práva ke skládce materiálu a zároveň navrhl, aby věc byla Městskému soudu v Brně přikázána z důvodu vhodnosti. Návrh na delegaci odůvodnil tím, že u Okresního soudu Praha – západ je ve věci sp. zn. 9 C 135/2006 vedeno řízení, ve kterém je žalobce žalován o vyklizení materiálu z uvedené skládky, přičemž řízení probíhá již více než 10 let a z dosavadního postupu měl žalobce za to, že soud žalobce hodnotil jako vlastníka skládky materiálu, aniž by o tom svědčily důkazy provedené v uvedeném řízení. Žalobce proto z hlediska „záruky rychlého a účinného projednání sporu“ považoval za vhodnější přikázat posuzovanou věc Městskému soudu v Brně, „jehož působnost je dostatečně vzdálena území, ke kterému je vázán předmět sporu, jakož i místům působení účastníků“.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. července 2017 (č. l. 99) s návrhem žalobce nesouhlasil a uvedl, že nachází-li se skládka v obvodu Okresního soudu Praha – západ, je zcela logické, aby o žalobě na určení vlastnického práva ke skládce materiálu rozhodoval tento soud, přičemž přikázání věci k Městskému soudu v Brně by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť dokazování, zejména výslechy svědků, by bylo značně ztíženo a vedlo by k vyšším nákladům stran řízení, tudíž větší vzdálenost by v konečném důsledku (navzdory tvrzením žalobce) mohla být překážkou rychlosti a účelnosti řízení.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Brně a Okresnímu soudu Praha-západ návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. července 2008, sp. zn. 4 Nd 212/2008, je-li žalobce pouze subjektivně přesvědčen o tom, že u příslušného soudu se mu nedostane nestranného rozhodnutí, ale k takovému závěru dosud neexistují žádná potvrzená zjištění, není to právně relevantním důvodem k delegaci jinému soudu.
Dovolací soud dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti natolik významné a výjimečné, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji, a které by tak dostatečně odůvodnily průlom do zásady zákonného soudce. Usuzuje-li žalobce, že u příslušného soudu se mu nedostane nestranného rozhodnutí proto, že je u něj účastníkem jiného řízení, které se pro žalobce (dle jeho názoru) nevyvíjí příznivě, může podat námitku podjatosti, avšak daná skutečnost není právně relevantním důvodem k delegaci z důvodu vhodnosti ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 a 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Městskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 2. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu