ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.10.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 10/2018-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce A. B. , zastoupeného JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, nám. Svobody č. 77/12, proti žalovanému Zetor, a. s. se sídlem v Brně, Trnkova č. 3060/111, IČO 46346074, zastoupenému JUDr. Janem Žákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7, o 82 830 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 243 C 127/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. července 2017 č. j. 15 Co 121/2017-259, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 968 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Žáka, advokáta se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2017 č. j. 15 Co 121/2017-259 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že v projednávané věci nejsou důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení §150 o. s. ř., pro které by nebylo možné přiznat úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2438/2013 , uveřejněné pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, který byl uveřejněn pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. 21 Cdo 222/2014 a v nich vyjádřený právní názor, že úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, pro které soud nemusí zcela nebo zčásti přiznat náhradu nákladů řízení, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci; soud přitom přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod.; závěr soudu o výjimečnosti případu a důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení se musí opírat o takové zjištěné okolnosti, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který by měl náklady řízení podle jeho výsledku hradit, a za kterých by zároveň bylo možné spravedlivě požadovat na oprávněném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Okolnost, že soud prvního stupně rozhodl ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. na návrh původního žalobce R. Z., se kterým vyslovil současný žalobce souhlas, že v řízení bude namísto původního žalobce pokračováno se současným žalobcem (aniž by přitom došlo k platnému postoupení pohledávky), nelze samu o sobě pokládat za důvod hodný zvláštního zřetele k tomu, aby žalovanému nebyla výjimečně přiznána, byť i jen zčásti, náhrada nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce (aniž by mohl přihlížet k doplnění dovolání ze dne 27. 11. 2017, které bylo podáno až po uplynutí lhůty k podání dovolání – srov. §242 odst. 4 o. s. ř.) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu