ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1000.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 1000/2018-205
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně D. L. , zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné – Fryštátě, Masarykovo nám. č. 91/28, proti žalovanému P. K. , advokátovi se sídlem v Orlové – Lutyni, Osvobození č. 829, IČO 66219604, o zaplacení 157.563,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 110 C 332/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.9.2017 č.j. 71 Co 163/2017-188, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.9.2017 č.j. 71 Co 163/2017-188, do výroku ve věci samé, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [dovolatelka namísto skutkových zjištění soudů (že i po zjištění nemoci z povolání žalobkyně – byť s omezením - zůstala zdravotně způsobilá k výkonu práce manipulační dělnice podle pracovní smlouvy a že vzhledem k tomu nadále mohla pracovat /a také pracovala/ u žalovaného na této pracovní pozici, pouze s tím omezením, že nesměla pracovat na jednom ze čtyř strojů sloužících k výkonu její práce) předestírá vlastní (odlišná) skutková zjištění (že pro nemoc z povolání se stala zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce manipulační dělnice, že žalovaný tedy „nemohl a nesměl přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy“ a že proto se nemohla stát nadbytečnou), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (předběžné otázky) o neplatnosti jí dané výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Ostatně, dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu do výroku o věci samé není podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce, zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při dřívější obdobné právní úpravě například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11, roč. 1999, str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněný pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003, uveřejněného pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Poukazuje-li dovolatelka – ve prospěch svého opačného názoru – na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2015 sp. zn. 21 Cdo 2134/2014, ze dne 31.8.2012 sp. zn. 21 Cdo 2702/2011a ze dne 15.4.2016 sp. zn. 21 Cdo 4748/2015, potom přehlíží, že soudy v jí zmiňovaných věcech vycházely z jiného skutkového stavu, než je dán v projednávané věci, a že proto právní závěry přijaté v uvedených rozhodnutích na posuzovanou věc nedopadají.
Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. nemůže založit ani námitka žalobkyně, že „ani na jednom stupni soudů nebyl soud správně obsazen“. Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat tzv. zmatečnostní vadu podle ustanovení §229 odst. 1 písm. f) o.s.ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
Žalobkyně výslovně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení.
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2013 sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2013). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání, stejně jako v případě meritorního výroku, nepostačuje pouhá citace §237 o.s.ř. Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů však dovolání neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. [dovolatelka vůbec nevylíčila, proč považuje dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení za přípustné z hledisek uvedených v ustanoveních §237 až §238a o.s.ř. (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2014)] ani dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně směřující proti těmto výrokům rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. rovněž odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu