ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1336.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 1336/2018-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci zástavního věřitele Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj se sídlem v Hradci Králové, Horova č. 17, územního pracoviště v Hradci Králové, U Koruny č. 1632/1, proti zástavnímu dlužníkovi AGRO CZ, a. s. se sídlem v Hradci Králové, Komenského č. 247/27, IČO 25277782, zastoupenému Mgr. Miroslavem Dosedělem, advokátem se sídlem v Olomouci, U sportovní haly č. 542/3, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 254/2016, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2017, č. j. 20 Co 318/2017-178, takto:
I. Dovolání zástavního věřitele se odmítá .
II. Zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Miroslava Doseděla, advokáta se sídlem v Olomouci, U sportovní haly č. 542/3.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2017, č. j. 20 Co 318/2017-178, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (v závěru, že nárok zástavního věřitele nelze uspokojit soudním prodejem zástavy podle ustanovení §358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť zástavní právo i právo na uspokojení ze zástavy vzniklo v době do 31. 8. 1998, tedy před účinností zákona č. 165/1998 Sb.), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází z toho, že bylo-li zástavní právo k zajištění pohledávky zřízeno - jak tomu bylo v projednávané věci, kdy zástavní právo bylo zřízeno dne 2. 4. 1997 - v době od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998, může se zástavní věřitel domáhat nařízení (povolení) soudního prodeje zástavy podle právních úprav účinných po 1. 9. 1998, jen jestliže mu vzniklo právo (nárok) na uspokojení ze zástavy v době počínaje dnem 1. 9. 1998 (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 31 Cdo 1181/99, který byl uveřejněn pod č. 70/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2525/99, uveřejněné pod číslem 34/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1162/2001, které bylo uveřejněno pod č. 24/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a čl. IV zákona č. 317/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a o změně dalších zákonů); k otázce, kdy vzniká právo (nárok) na uspokojení ze zástavy, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 21 Cdo 616/2005, které bylo uveřejněno pod č. 5/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v němž byl přijat právní názor, že právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniká dnem, kdy je zástavní věřitel podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena
z výtěžku získaného zpeněžením zástavy; takový okamžik nastává tehdy, jestliže dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas nesplnil.
Vzhledem k tomu, že v posuzované věci - podle zjištění soudů - vzniklo zástavnímu věřiteli právo na uspokojení pohledávky ze zástavy nejpozději dnem 30. 1. 1998, tedy v době do 31. 8. 1998, mohl se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy jen postupem podle ustanovení §151f zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 8. 1998. Při řešení otázky, jak se zástavní věřitel mohl v řízení před soudem podle právní úpravy účinné od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998 domáhat uspokojení ze zástavy, soudní praxe dospěla v první řadě k závěru, že zástavní věřitel se může domáhat uspokojení ze zástavy při výkonu rozhodnutí prodejem nemovité zástavy jen na základě vykonatelného rozhodnutí, popřípadě jiného titulu pro výkon rozhodnutí směřujícího proti zástavnímu dlužníkovi (srov. například usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 1994, sp. zn. 5 Co 1599/94, uveřejněné pod č. 13/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž přijal právní názor (srov. například jeho usnesení ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 967/97, uveřejněné pod č. 46/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy (§151f odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 8. 1998), nebyla-li zástavním právem zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky (popřípadě též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy. Právním prostředkem sloužícím k tomu, aby zástavní věřitel dosáhl uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, byla tedy žaloba, kterou se zástavní věřitel domáhá po zástavním dlužníku zaplacení pohledávky zajištěné zástavním právem s tím, že zástavní věřitel je oprávněn se uspokojit z výtěžku prodeje zástavy. Rozhodnutí, které ukládá povinnému zástavnímu dlužníku povinnost vyjadřující tento nárok zástavního věřitele, je způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Teprve s účinností od 1. 9. 1998 (srov. čl. III bod 1, čl. IV. a čl. VIII zákona č. 165/1998 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013) poskytuje právní úprava zástavnímu věřiteli - na rozdíl od úpravy platné do té doby - právo navrhnout u soudu prodej zástavy a uspokojit se tak z výtěžku prodeje zástavy, aniž by mu musela být pohledávka přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí.
Na tom nic nemění ani skutečnost, že zástavní věřitel podal návrh na soudní prodej zástavy k soudu až dne 25. 8. 2016, tedy poté, co nabyl účinnosti zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Poukaz zástavního věřitele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3216/2016, je zcela nepřípadný, neboť v tam projednávané věci se pohledávka ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 7. 2011, která byla zajištěna zástavním právem na nemovitostech na základě zástavní smlouvy ze dne 26. 7. 2011, stala zcela splatnou nejpozději do 31. 7. 2012 (právo na uspokojení ze zástavy tedy vzniklo až po 1. 9. 1998 – po účinnosti zákona č. 165/1998 Sb.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního věřitele podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 7. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu