ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1887.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1887/2017-282
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,
ve věci dědictví po T. B. , zemřelém dne 24. května 2013, za účasti 1) P. B. , 2) E. B. , 3) D. P. , zastoupené Mgr. Ing. Filipem Hladišem, advokátem
se sídlem v Ostravě, 28. října č. 438/219, 4) M. W. , 5) J. K. a 6) neznámých dědiců po J. K. , zemřelé dne 12. ledna 2015, o procesním nástupnictví, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 D 1646/2013, o dovolání účastnice 3) proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 30. června 2016, č. j. 10 Co 136/2016-227, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17.7.2015,
č. j. 99 D 1646/2013-169, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po T. B., zemřelém dne 24.5.2013 (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 10.6.2013,
č.j. 99 D 1646/2013-3. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena
(§38 občanského soudního řádu) JUDr. Miluše Rabasová, notářka v Ostravě.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 24.9.2014, č.j. 99 D 1646/2013-102, určil obvyklou cenu majetku zůstavitele částkou 45.940,78 Kč, výši dluhů částkou 6.261,- Kč
a čistou hodnotu dědictví částkou 39.679,78 Kč, schválil dědickou dohodu o vypořádání dědictví po zůstaviteli, sestávajícího z věcí a jiných majetkových hodnot popsaných
v usnesení; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
a o odměně soudní komisařky JUDr. Miluše Rabasové, o náhradě jejích hotových výdajů
a o náhradě za daň z přidané hodnoty, v celkové výši 1.823,- Kč, z níž jsou P. B., E. B. a D. P. povinni uhradit každý částku ve výši 365,-Kč. Soud prvního stupně schválil „dohodu dědiců, jak je uvedena ve výroku usnesení, v souladu s ustanovením §175q odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a §482 občanského zákoníku, po jejím předchozím schválení rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka
v Havířově č.j. 100 P 344/2012-86, 124 P a Nc 187/2014 ze dne 28.5.2014, který nabyl právní moci dne 9.7.2014, za sestru zůstavitele J. K., zbavenou způsobilosti k právním úkonům“.
Proti tomuto usnesení podala účastnice 3) odvolání.
V průběhu řízení bylo zjištěno, že původní účastnice dědického řízení J. K. dne 12.1.2015 zemřela a že provedením úkonů v pozůstalostním řízení po zemřelé byla pověřena notářka JUDr. Pavla Doleželová.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 17.7.2015, č.j. 99 D 1646/2013-169, určil, že „procesními nástupci sestry zůstavitele J. K., zemřelé dne 12.1.2015, jsou: R. K.,
J. K. a Z. G., se kterými bude pokračováno v dědickém řízení.“ Vycházel z toho, že procesními nástupci zemřelé J. K. jsou „v úvahu přicházející dědici, její tři děti“, a to na základě „zprávy notářky JUDr. Pavly Doleželové“.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.6.2016, č.j. 10 Co 136/2016-227, usnesení soudu prvního stupně o procesním nástupnictví potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, neboť „z obsahu spisu 36 D 226/2015“ vyplývá, že „pozůstalostní řízení po zůstavitelce J. K. bylo zastaveno, nezanechala žádné poslední pořízení pro případ smrti a jejími zákonnými dědici byly zjištěny tři děti – R. K., J. K. a Z. G.“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala účastnice 3) dovolání, s tím,
že současně žádala o ustanovení právního zástupce.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 15.12.2016, č.j. 99 D 1646/2013-256, byl účastnici 3) k ochraně jejích zájmů v dovolacím řízení ustanoven zástupce Mgr. Ing. Filip Hladiš, jehož prostřednictvím bylo podáno „nové“ dovolání proti usnesení odvolacího soudu. V tomto dovolání pak namítá, že „není možné, aby děti J. K. dědily po zůstaviteli T. B., když nebyly spolužijícími osobami“, a „nejsou-li dědici zůstavitele, nemohou být ani procesními nástupci v dědickém řízení“. Dle názoru dovolatelky „mohou dědit pouze po J. K.“ a vzhledem k tomu, že „dědické řízení po J. K. bylo zastaveno, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek“, nemohou tak „její dědicové“ dědit ještě po zůstaviteli.
V doplnění dovolání, které podala dovolatelka nikoli již prostřednictvím ustanoveného zástupce, nesouhlasí (mimo jiné) i s tím, že po zůstaviteli dědí dcery jeho předemřelé sestry [účastnice 4) a 5)].
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
do 31.12.2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30.9.2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Z hlediska skutkového stavu (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá) bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno, že v průběhu dědického řízení po zůstaviteli zemřela dne 12.1.2015 J. K., jedna z dědiček, a bylo tudíž nutné rozhodnout o procesním nástupnictví po zemřelé účastnici řízení. V pozůstalostním řízení po J. K. (dále jen „zůstavitelka“), vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 D 226/2015, bylo poté zjištěno, že zůstavitelka zanechala tři potomky, a to R. K., J. K. a Z. G., avšak nezanechala žádný majetek, a řízení bylo proto usnesením ze dne 10.3.2015, č.j. 36 D 226/2015-19, zastaveno.
Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení otázky procesního práva, zda za situace, kdy bylo řízení o pozůstalosti zastaveno, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek, mohou být jejími procesními nástupci v jiném (například dědickém) řízení její v úvahu přicházející zákonní dědicové. Protože tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání účastnice 3) je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel dne 24.5.2013, je třeba v řízení o dědictví
i v současné době postupovat podle předpisů účinných ke dni smrti zůstavitele (srov. Čl. II bod 3 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tedy podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (jak již uvedeno výše, dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Povahou věci se z hlediska ustanovení §107 odst. 1 věty první o.s.ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Nebude-li řízení zastaveno podle §107 odst. 5 o.s.ř., soud dále posoudí, zda je možné v řízení ihned pokračovat. Tam, kde to nebude možné, řízení usnesením přeruší. Úvaha o tom, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení, od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.
Podle ustanovení §107 odst. 2 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (srov. §460 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen „obč. zák.“). K nabytí dědictví zůstavitelovými dědici nedochází jen na základě smrti zůstavitele. Právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví; znamená to mimo jiné, že dědictví se sice nabývá smrtí zůstavitele (s účinností ke dni smrti zůstavitele), ale jen tehdy a v takové podobě, jak to vyplývá z usnesení o dědictví. V době od smrti zůstavitele až do pravomocného usnesení soudu o dědictví tu nemůže být jistota, s jakým výsledkem řízení o dědictví skončí, mimo jiné tedy i kdo se stane zůstavitelovým dědicem. Před skončením řízení o dědictví lze přitom za dědice považovat jen toho, komu svědčí některý z důvodů dědění, kdo byl vyrozuměn soudem o svém dědickém právu a kdo dědictví ve stanovené lhůtě neodmítl.
V projednávané věci bylo zjištěno, že pozůstalostní řízení po zůstavitelce (původní účastnici dědického řízení po zůstaviteli), vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 D 226/2015, bylo zastaveno podle ustanovení §153 zákona č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), a že „podle protokolu o předběžném šetření ze dne 3.3.2015“ zanechala zůstavitelka syna R. K., dcery J. K.
a Z. G.
Určil-li soud prvního stupně, že procesními nástupci zůstavitelky, se kterými bude v dědickém řízení po zůstaviteli nadále pokračováno, jsou její potomci, nelze takový postup z důvodů dále uvedených považovat za správný.
Pokud zůstavitel nezanechal žádný majetek patřící do pozůstalosti, (soud) soudní komisař vydá usnesení o zastavení řízení, které není třeba doručovat. Závěr o tom, že není majetek, o kterém je možno jednat, učiní (soud) soudní komisař zejména z poznatků, které získal z předběžného šetření (§139 z.ř.s.). V tomto případě není příliš účelné zjišťovat dědické právo, které by dědici měli k případnému majetku. Rovněž je otázkou procesní ekonomie, zda je třeba do spisu podchytit maximum poznatků o osobách, které by přicházely v úvahu jako dědici v případě, že by se dodatečně zjistilo, že zůstavitel zanechal nějaký majetek (srov. Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 306).
Soud prvního stupně i soud odvolací v posuzované věci ponechaly totiž stranou svých úvah, že je-li pozůstalostní řízení pro nepatrný majetek zůstavitele zastaveno, nezkoumá se (zpravidla) dědické právo. Otázka, kdo je dědicem zůstavitele, přitom nemůže být posuzována v jiném řízení než v řízení o dědictví (pozůstalosti) po zůstaviteli, a to ani jako otázka předběžná (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2015, sp. zn. 21 Cdo 3326/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 136, ročník 2015). Nebylo-li dědické právo v řízení zkoumáno, postupuje se při rozhodování o procesním nástupnictví podle ustanovení §107 odst. 2 o.s.ř. stejně, jako kdyby řízení o dědictví (pozůstalosti) dosud nebylo skončeno (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 723).
Vzhledem k tomu, že dědické právo v pozůstalostním řízení po zůstavitelce zkoumáno nebylo (sdělení notářky o tom, kdo jsou v úvahu přicházející zákonní dědici, není za dané situace relevantní), je nutné namísto ní, jako zemřelé účastnice dědického řízení
po zůstaviteli, jednat s jejími „neznámými dědici“, neboť – jak je uvedeno výše – v jiném než dědickém (pozůstalostním) řízení dědice zjišťovat nelze. Aby mohlo být s potomky zůstavitelky na jejím místě v dědickém řízení po zůstaviteli jednáno, muselo by pozůstalostní řízení po ní dospět alespoň do té fáze, kdy by se v úvahu přicházející dědicové ve stanovené lhůtě vyjádřili, že dědictví neodmítají, resp. by již marně uběhla lhůta pro vyjádření
(do té doby nemůže být totiž zřejmé, jak by pozůstalostní řízení dále probíhalo). Pro úplnost dovolací soud dodává, že v případě, že by měli být zjišťováni dědici zemřelé účastnice, muselo by být „znovuotevřeno“ pozůstalostní řízení, ve kterém by bylo dědické právo po ní zkoumáno, přičemž takový postup, který je „quasi“ dodatečným projednáním pozůstalosti, je možný pouze za situace, objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o pozůstalosti zastaveno, majetek, který tvoří aktivum, popřípadě též pasivum pozůstalosti (srov. ustanovení §192 z.ř.s.). Jelikož žádné nové aktivum (pasivum) pozůstalosti dosud objeveno nebylo, a to ani s ohledem na hodnotu dědictví případně nabytého po zůstaviteli na základě usnesení o dědictví, nelze pozůstalostní řízení po zůstavitelce takovým způsobem znovu „otevřít“.
Podle ustanovení §29 odst. 3 o.s.ř. neučiní-li jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit
na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
Z uvedeného tedy vyplývá, že soud (soudní komisařka) projednávající dědictví
po zůstaviteli, měl učinit opatření ve smyslu ustanovení §29 odst. 3 o.s.ř. a ustanovit neznámým dědicům zemřelé účastnice řízení opatrovníka, se kterým by bylo v řízení nadále jednáno. Takovým opatrovníkem přitom může být soudem ustanoven i některý z v úvahu přicházejících dědiců po zůstavitelce (tedy kterýkoliv z jejích potomků).
Vytýká-li pak dovolatelka soudům i další pochybení [jednání s účastnicemi 4) a 5) v dědickém řízení po zůstaviteli] v jí sepsaném doplnění dovolání ze dne 31.1.2017, nemůže k takovým námitkám být dovolacím soudem přihlédnuto, neboť z uvedeného podání je zjevné, že nebylo v souladu s ustanovením §241 odst. 4 o.s.ř. sepsáno advokátem.
Jelikož usnesení odvolacího soudu není správné, nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první
za středníkem o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1
a §243g odst. 1 část věty první za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu