ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.236.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 236/2018-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně J. P. , zastoupené Mgr. Lenkou Sršňovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Dr. E. Beneše č. 1831/12, proti žalovanému D. A. , o výživné rozvedené manželky, o ustanovení zástupce, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 42/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. října 2015, č. j. 70 Co 421/2015-42, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. října 2015, č. j. 70 Co 421/2015-42, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. července 2015, č. j. 10 C 42/2015-32, se mění tak, že žalobkyni J. P. se ustanovuje zástupce Mgr. Lenka Sršňová, advokátka se sídlem v Šumperku, Dr. E. Beneše č. 1831/12.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 31. 3. 2015 se žalobkyně domáhá po žalovaném určení výživného rozvedené manželky.
Podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 21. 5. 2015 požádala žalobkyně o ustanovení „zástupce z řad advokátů“ s odůvodněním nezbytné potřeby k ochraně jejích zájmů, neboť není s to sama věc řešit, nebyla schopna ani vyhotovit odůvodnění odvolání, jedná se pro ni o věc existenčního významu.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 14. 7. 2015, č. j. 10 C 42/2015-32, návrh žalobkyně, aby jí byl k ochraně jejích zájmů v této věci ustanoven zástupce, zamítl. Po zhodnocení osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalobkyně soud prvního stupně dovodil, že „u žalobkyně by byla splněna pouze první podmínka, tedy předpoklad pro osvobození od soudních poplatků, avšak v tomto řízení je žalobkyně osvobozena od soudních poplatků dle zák. č. 549/1991 Sbírky, §11 odst. 2 písm. c). Ustanovení zástupce však k ochraně jejích zájmů není třeba, neboť ve věci jde o určení výživného rozvedené manželky, nejedná se tedy o věc skutkově ani právně složitou“, tak jak má na mysli ustanovení §30 o. s. ř., a není tedy splněna druhá podmínka ustanovení §30 o. s. ř. Uzavřel, že žalobkyně „je vysokoškolsky vzdělaná, v problematice orientovaná“ a že „řízení o výživné není věcí, která by byla právně či skutkově složitá“.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočkou v Olomouci usnesením ze dne 22. 10. 2015, č. j. 70 Co 421/2015-42, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci není splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek pro to, aby žalobkyni mohl být ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. ustanoven zástupce z řad advokátů, a to podmínka nezbytné potřeby ustanovení takového zástupce k ochraně zájmů účastníka řízení.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 7. 2017, č. j. 10 C 42/2015-163, byla vyzvána, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání.
K další žádosti žalobkyně Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 13. 9. 2017, č. j. 10 C 42/2015-176, ustanovil žalobkyni „pro řízení o dovolání“ zástupce Mgr. Lenku Sršňovou, advokátku se sídlem v Šumperku, Dr. E. Beneše 1831/12. Dospěl k závěru, že v dovolacím řízení je na straně žalobkyně jednak splněna podmínka pro osvobození od soudních poplatků z dovolání (z potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození soudních poplatků totiž zjistil, že žalobkyně je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, pobírá nemocenské dávky ve výši cca 5.700,- Kč měsíčně, je osobou zdravotně znevýhodněnou, má výdaje ve výši cca 1.500,- Kč měsíčně, pobírá příspěvek na bydlení, žije ve společné domácnosti s nezletilým synem a má další dluhy, které ovšem nesplácí) a současně řízení o dovolání je řízením, ve kterém je povinné zastoupení advokátem.
Žalobkyně v dovolání (proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 10. 2015, č. j. 70 Co 421/2015-42), sepsaném soudem jí ustanoveným zástupcem, namítá, že soudy, které nevyhověly její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů v řízení o výživné rozvedené manželky, nesprávně vyložily ustanovení §30 o. s. ř., prostřednictvím kterého je realizováno právo účastníka na rovné postavení před soudem. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že stanovení výživného na žalobkyni lze považovat za skutkově a právně jednoduché řízení. Žalobkyně zdůrazňuje, že je sice osoba vysokoškolsky vzdělaná a dosáhla doktorátu z přírodních věd, to však neznamená, že se vyzná v oblasti práva. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že „žalobkyni ustanovuje zástupce z řad advokátů pro řízení o výživné rozvedené manželky“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)
- dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (výkladu a aplikace ustanovení §30 o. s. ř. a §138 odst. 1 o. s. ř.), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.
Podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle ustanovení §30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka
nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (i Ústavního soudu) právní a skutkovou složitost věci je vždy třeba hodnotit ve vztahu ke konkrétním osobním předpokladům žadatele. Úkolem soudu je, aby pečlivě zvážil poměry konkrétní věci, přičemž je vhodné přihlédnout, např. k dlouhodobé finanční situaci účastníka řízení, jeho profesi, vzdělání, zkušenostem a argumentačním schopnostem, emoční účasti účastníka v řízení (vylučuje-li efektivní obhajobu), významu výsledku sporu pro účastníka řízení (např. finanční nebo sociální dopady), či skutečnosti, že druhá strana sporu je zastoupena advokátem (viz, např. nález Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, č. j. 22 Cdo 2662/2015). Při posouzení naplnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů přitom není rozhodné, zda účastník žádá o ustanovení zástupce v řízení sporném, nesporném, exekučním či jiném upraveném v zákoně o zvláštních řízeních soudních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněné pod číslem 109/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouhá okolnost, že účastník řízení (osoba bez právního vzdělání) sám reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení hájit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 1819/2015).
V posuzované věci dospěl odvolací soud ve svém rozhodnutí o žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř. shodně se soudem prvního stupně k závěru, že, i když žalobkyně osvědčila, že jsou u ní splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., není splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek pro to, aby žalobkyni mohl být ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. ustanoven zástupce z řad advokátů, a to podmínka nezbytné potřeby ustanovení takového zástupce k ochraně zájmů účastníka řízení (neboť projednávaná věc se nejeví ani skutkově, ani právně složitá). Vycházel přitom z jejího vysokoškolského vzdělání (ačkoli neprávnického) a dospěl k závěru, že ustanovení zástupce není nezbytně nutné k ochraně jejích práv. Uvedený závěr však přehlíží, že i když má účastník vysokoškolské vzdělání, neznamená tato skutečnost sama o sobě, že ustanovení zástupce účastníku není nezbytně nutné. Takovéto zhodnocení osobních předpokladů žadatele pro neustanovení zástupce není dostatečné, protože nezohledňuje ostatní kritéria, rozhodná pro posouzení osobních předpokladů žalobkyně. V souvislosti s naplněním podmínky nezbytnosti se měl individuálně, s ohledem na veškeré okolnosti případu, zabývat povahou řízení, zdali je věc skutkově a právně jednoduchá, a osobními předpoklady žadatelky (zdali je schopna se sama efektivně bránit), a teprve následně vyvodit, zda je v konkrétní věci její zastoupení podle ustanovení§30 o. s. ř. nezbytné k ochraně jejích práv a oprávněných zájmů.
Za správný nelze považovat ani názor odvolacího soudu, že samotná povaha řízení o výživné rozvedené manželky (závěr, že „z pohledu na obecný charakter věci není objektivně pravděpodobná taková výjimečná právní či skutková složitost konkrétně vedeného předmětného řízení“) nevyžaduje zastoupení žalobkyně. Zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přičemž jen okolnost, že účastník sám podá žalobu, reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení). Ochrana zájmů účastníka řízení vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (srov. §138 odst. 1 o. s. ř.). Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, se zabýval Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 [v němž byl – mimo jiné - přijat právní názor, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno, a že pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska]. O takový případ se však v projednávané věci zjevně nejedná.
Navíc, jestliže Okresní soud v Šumperku dospěl v usnesení ze dne 13. 9. 2017, č. j. 10 Cm 42/2015 - 176, k závěru (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b, §167 odst. 1 a §159a odst. 4 o. s. ř. 2 vázán), že poměry žalobkyně odůvodňují její osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a jestliže rozhodl, že žalobkyni „se ustanovuje pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 22. 10. 2015, č. j. 70 Co 421/2015 - 42, zástupce Mgr. Lenka Sršňová, advokátka se sídlem v Šumperku Dr. E. Beneše 1831/12“, neměl - při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů žalobkyně - k tomuto rozhodnutí přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení. Nelze totiž dost dobře akceptovat úvahu,
že - při nezměněných poměrech žalobkyně - její poměry odůvodňují ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, avšak neodůvodňovaly takový postup pro řízení předcházející. Hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení §30 o. s. ř. jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná (shodná) pro řízení před soudem prvního stupně, odvolací řízení i pro dovolací řízení (obdobně srov. právní názory vyslovené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010, ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněném pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1819/2015).
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci není splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek pro to, aby žalobkyni mohl být ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. ustanoven zástupce z řad advokátů, a to podmínka nezbytné potřeby ustanovení takového zástupce k ochraně zájmů účastníka řízení, není správný. Protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobkyni J. P. se ustanovuje zástupce Mgr. Lenka Sršňová, advokátka se sídlem v Šumperku, Dr. E. Beneše č. 1831/12 [§243d písm. b), §220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Ta byla totiž – jak výše uvedeno - ustanovena zástupcem žalobkyně pro řízení o dovolání a je tak s věcí (alespoň zčásti) seznámena.
O náhradě nákladů řízení se nerozhoduje, neboť rozhodnutím se řízení nekončí. O náhradě nákladů řízení (i dovolacího), bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí odvolacího §soudu, popřípadě soudu prvního stupně (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu