ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3299.2017.1
21 Cdo 3299, 3300/2017-1454
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci péče o nezletilou N. R. , zastoupenou Statutárním městem Hradec Králové se sídlem magistrátu v Hradci Králové, Československé armády č. 408/51, jako opatrovníkem, dceru matky B. R. , zastoupené JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Havlíčkova č. 864/4, a otce M. R. , o úpravu péče, o určení výživného k nezletilému dítěti, o úpravě styku a o předběžném opatření, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 90 P 185/2014, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2016, č. j. 13 Co 233/2016-1019 a ze dne 5. října 2016, č. j. 13 Co 512/2016-1213, takto:
I. Dovolání otce se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2016, č. j. 13 Co 233/2016-1019 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2016, č. j. 13 Co 512/2016-1213 nejsou přípustná podle ustanovení §237 o. s. ř., protože dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat a částečně je dovolání podáno osobou neoprávněnou.
Prvním dovoláním napadl otec usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2016 č. j. 13 Co 233/2016-1019, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se nemění opatrovník nezletilé. Jedná se přitom o procesní rozhodnutí, takže skutečnost, že se tak děje v řízení, kde proti meritornímu rozhodnutí dovolání přípustné není [srov. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] je nerozhodná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/2014). K napadení uvedeného rozhodnutí dovoláním však otec není aktivně legitimován, neboť prvostupňové rozhodnutí otec napadl odvoláním, ve kterém požadoval, aby nedošlo ke změně opatrovníka, přičemž odvolací soud vyhověl tomuto požadavku a změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že opatrovníkem zůstává původní opatrovník a nový opatrovník se nejmenuje. K podání dovolání je (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28). Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nenastala v poměrech otce újma, protože odvolací soud změnou prvostupňového rozhodnutí nastolil stav, kterého se otec svým odvoláním domáhal (nejmenování nového opatrovníka). Neexistuje už proto újma, kterou by mohl dovolací soud v řízení o tomto dovolání zrušením napadeného rozhodnutí odstranit, z toho důvodu není otec subjektivně oprávněn k podání tohoto dovolání.
V dovolání podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2016 č. j. 13 Co 512/2016-1213 brojí dovolatel opět proti procesnímu rozhodnutí, takže skutečnost, že se tak děje v řízení, kde proti meritornímu rozhodnutí dovolání přípustné není [srov. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] je nerozhodná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/2014). Dovolatel zde namítá porušení práva na zákonného soudce. Tímto však namítá vadu řízení, pro kterou lze podat žalobu pro zmatečnost; k těmto vadám dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.). Uvedená námitka je nadto v tomto dovolání jen obecně formulována tvrzením o porušení práva na zákonného soudce bez jakékoli podrobnější specifikace. Dovolatel se dále pokouší vymezit přípustnost dovolání otázkou, zda je v zájmu nezletilé změna opatrovníka v průběhu řízení. K uvedené otázce však opět zcela absentuje jakákoli právní argumentace, a proto ani není splněna podmínka vymezení dovolacího důvodu (dovolacím důvodem je jen nesprávné právní posouzení, viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., který je dovolatel povinen vymezit; důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení – viz ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu může přitom dovolací soud přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.). K řádnému vymezení přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014.
Nejvyšší soud České republiky proto na základě výše uvedeného obě dovolání otce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první + §218b (§243c/3) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu