ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3907.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3907/2017-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Vítězslavy Pekárkové v právní věci žalobce J. H. , proti žalované J. Š. , zastoupené JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou se sídlem v Žitenicích, Litoměřická č. 24, o zaplacení 18.194,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 13 C 223/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. září 2016, č. j. 13 C 223/2015-68, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. února 2017, č. j. 8 Co 4/2017-98, takto:
I. Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. září 2016, č. j. 13 C 223/2015-68, se zastavuje .
II. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. února 2017, č. j. 8 Co 4/2017-98, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23.9.2016, č.j. 13 C 223/2015-68, podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.2.2017, č.j. 8 Co 4/2017-98, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.; srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li dovolatelka výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, namítá-li zejména, že nebyla vůči J. H., zemřelému dne 28.11.2010, „v žádném příbuzenském poměru, nebyla na něm finančně závislá, pomáhala mu jen ve stáří, např. s nákupy, s úklidem, protože jeho vlastní rodina nebyla ochotna se o něho starat“, že po jeho smrti „měla trvalé bydliště na ohlašovně městského úřadu ve V. M.“, že „na ohlašovně znali její pražskou adresu, kde se zdržovala“, a že „nikdy nepřevzala žádnou listinu odesílanou notářem v rámci dědického řízení“ po zůstaviteli, a dovozuje-li na základě toho vlastní (odlišný) právní názor na věc, že „není dědičkou“ po zůstaviteli, a že tudíž neodpovídá za přiměřené náklady spojené s jeho pohřbem], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu