ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.4044.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 4044/2017-643
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Vítězslavy Pekárkové v právní věci žalobce P. L. , zastoupeného JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na viničních horách č. 1834/24, proti žalovaným 1) Z. K. , jako právní nástupkyni L. L., zemřelé dne 21.12.2015, zastoupené Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských
č. 76/7, a 2) I. K. , zastoupené JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 709/33, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 107/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
3. září 2015, č. j. 29 Co 140/2015-559, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 3.9.2015, č.j. 29 Co 140/2015-359 (správně 559), zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10.12.2014, č.j. 25 C 107/2009-494, kterým bylo jednak určeno, že „žalobce je dědicem ze zákona po zůstaviteli A. L., zemřelém dne 11.7.2006“, jednak rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém věc projedná a rozhodne jiný soudce.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Vzhledem k tomu, že původní žalovaná 1) L. L. dne 21.12.2015
(poté, co žalobce podal dovolání) zemřela, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 30.3.2017, č.j. 25 C 107/2009-610, které nabylo právní moci dne 28.4.2017, že „v řízení bude nadále pokračováno na straně žalované namísto žalované 1) se Z. K.“.
Podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále jen „o.s.ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V napadeném usnesení odvolací soud zejména vytýká soudu prvního stupně, že „nerespektoval jeho právní závěr, pokud se jedná o procesní pochybení spočívající ve správné aplikaci zásad obsažených v ustanovení §157 odst. 2 o.s.ř.“, a proto rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení §219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle ustanovení §221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., s tím, že v novém řízení věc projedná a rozhodne jiný soudce (srov. §221 odst. 2 o.s.ř.). K otázce „hmotněprávního posouzení sporu“ poté odvolací soud uvedl, že ze skutkových tvrzení vyplývá, že „skutečnosti, které by odůvodňovaly vydědění žalobce jeho otcem listinou o vydědění obsaženou v notářském zápise ze dne 5.12.1994 žalobce nesporuje“, že je „přesvědčen o tom, že listina o vydědění byla jeho otcem po roce 1994 zrušena“ a že „byla nahrazena novou závětí“, a tudíž „je nutné zjistit skutkový stav, na základě něhož bude možné učinit závěr, zda byly splněny předpoklady pro zrušení uvedené listiny o vydědění ve smyslu ustanovení §480 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013“.
Žalobce ve svém dovolání vznáší výhrady zejména vůči posouzení odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem a současně dovozuje vlastní (odlišný) názor, že soud prvního stupně z provedených důkazů „správně a úplně zjistil skutkový stav a správně na daný stav aplikoval příslušnou právní normu“. V tomto rozsahu, v němž žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nesouhlasí-li dále dovolatel s názorem odvolacího soudu týkajícím se posouzení otázky jeho vydědění zůstavitelem A. L., zemřelým dne 11.7.2006, nebere náležitě v úvahu, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení této otázky nespočívá, když důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně bylo procesní pochybení tohoto soudu spočívající v nesprávné aplikaci „zásad obsažených v ustanovení §157 odst. 2 o.s.ř.“, a takový postup odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu
(k otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.7.2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40, ročník 2002, v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.2.2006, sp. zn. 29 Odo 246/2004, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.2.2006, sp. zn. 29 Odo 244/2004, anebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).
Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud se při svém rozhodnutí neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, v projednávané věci nejde o hmotněprávní ani procesněprávní otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou nebo dovolacím soudem rozdílně rozhodovanou ani o otázku, jež má být vyřešena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce, které není přípustné, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§243b a §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu