ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.4076.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 4076/2017-417
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně V. N. , zastoupené JUDr. Lubomírem Čuhelem, advokátem se sídlem v Praze 10, Chudenická 20, proti žalované M. B. , zastoupené JUDr. Janem Mejzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 159/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května.2017, č.j. 68 Co 117/2017-393, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.)
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.5.2017, č.j. 68 Co 117/2017-393, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26.1.2017, č.j. 11 C 159/2012-373, ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu a zčásti změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastnicemi řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o.s.ř. odmítl, neboť (vznáší-li dovolatelka výhrady proti postupu soudu při prokazování zastoupení žalobkyně, proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a dovozuje-li vlastní právní názor na vydědění žalobkyně) je v něm uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu, že u žalobkyně nebyly dány důvody vydědění žalobkyně uplatněné zůstavitelem V. H. v listině o vydědění ze dne 18.1.2011, je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, že při posuzování vydědění odvolací soud vycházel z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (k otázce trvalého neprojevování opravdového zájmu potomka o zůstavitele srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.9.1997 sp. zn. 2 Cdon 86/97, v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996 sp. zn. 6 Co 10/96, který byl uveřejněn pod č. 23 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2017 sp. zn. 21 Cdo 688/2006, který byl uveřejněn pod č. 8 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.10.2014 sp. zn. 21 Cdo 2088/2013). K výhradám dovolatelky ohledně zastupování žalobkyně v řízení o žalobě lze uvést, že případné porušení procesních předpisů může v dovolání úspěšně namítat pouze ten účastník řízení, v jehož neprospěch byly porušeny, tedy ten účastník, který byl případně nesprávně (či nesprávným postupem při udělování plné moci) zastoupen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.2.2001, sp. zn. 22 Cdo 195/2001).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu