ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.4340.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 4340/2017-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce P. D. , zastoupeného JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, proti žalované Energetické opravny, a.s. , se sídlem v Kadani, Prunéřov č. 375, IČO 25040707, zastoupené JUDr. Tomášem Kalabusem, se sídlem v Brně, Pražákova č. 1008/69, o 78.331,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 12 C 237/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. listopadu 2016 č.j. 14 Co 421/2016-293, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14.11.2016 č.j. 14 Co 421/2016-293 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud řešil mj. právní otázku výkladu právního úkonu – „Smlouvy o některých podmínkách zaměstnávání a odměňování“ ze dne 6.2.2007 v části obsažené v Příloze – dodatku č. 1, kde žalovaná pod bodem 6. v Tabulce č. 1 stanovila „klíčový“ ukazatel výkonnosti, jehož splněním žalobci vzniká nárok na část (35%) z celkové odměny za rok 2007. Dovodil-li odvolací soud, že „autor textu“ zde uvedeného ukazatele výkonnosti (definovaného slovy „získat zakázky v rámci KO ETU fakturované v roce 2007 s do cca 50 mil Kč s min. HV 10%“) „se pokoušel vyjádřit skutečnost, že objem získaných zakázek by se měl zhruba blížit 50,000.000,- Kč“, jde o výklad, při kterém bylo postupováno v souladu s interpretačními pravidly (zejména že výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem, a že pomocí výkladu právního úkonu není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu) vyjádřenými kupř. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.10.1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96, který byl uveřejněn pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.6.2011 sp. zn. 21 Cdo 1842/2010 nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.7.2014 sp. zn. 21 Cdo 949/2013, a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka, že některé pracovní úkony žalobce, které vedly (mohly vést) ke splnění stanovených kritérii vzniku nároku na odměnu za rok 2007, byly (mohly být) učiněny ještě v roce 2006, a že tedy odvolací soud náležitě neuvážil, že mzda (včetně její pobídkové složky) musí být ve smyslu ustanovení §113 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, vždy sjednána či stanovena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet, potom přehlíží, že úmyslem stran vyjádřeným ve „Smlouvě o některých podmínkách zaměstnávání a odměňování“ ze dne 6.2.2007 bylo sjednání výše mzdy, včetně kritérií její pobídkové složky (odměny), za práci žalobce vykonanou v období od 1.1.2007 do 31.12.2007 (srov. článek 2 a 3 této smlouvy) s tím, že – jak správně zdůraznil odvolací soud – „těmito kritérii (jejichž okamžik stanovení žalobce sám nemohl ovlivnit) bude hodnocena všechna práce žalobce realizovaná v roce 2007, tj. od 1.1.2007 do 31.12.2007“.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [zpochybňuje-li skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že „žalobce v roce 2007 dosáhl cíle stanoveného ukazatelem výkonnosti č. 6, když činností jím vedeného projektového týmu byly v tomto roce získány zakázky s objemem fakturace, dle údajů žalované, 47,672.805,- Kč a HV každé z těchto zakázek činil, opět dle údajů žalované, nejméně 10%“, a nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a předestírá-li vlastní hodnocení důkazů a vlastní skutkové závěry (zejména, že „HV“ zakázek bylo nižší, že žalobce nezískal zakázku č. 581.10, a že tedy žalobce splnil ukazatel výkonnosti č. 6 pouze zčásti), na nichž pak buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci o neopodstatněnosti uplatněného nároku žalobce] dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. nemohou založit ani námitky žalované, že napadený rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, neboť z něj „není zřejmé, podle jakého předpisu a podle jakého ustanovení soud v předmětné věci rozhodl“, že odvolací soud „neposoudil jako závažné“ pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že dne 8.6.2015 předsedkyně senátu položila svědku R. návodnou otázku, že odvolací soud vycházel ze shodných tvrzení účastníků tam, kde neměl, a že senát krajského soudu byl „v rozporu s rozvrhem práce“ nesprávně obsazen. Uvedená tvrzení nejsou dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., ale mohla by (kdyby byla důvodná) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., případně zmatečnostní vadu podle ustanovení §229 odst. 1 písm. f) o.s.ř.; k takovým vadám však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. a jak si je toho vědoma i sama dovolatelka – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda se nátu