Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.03.2018, sp. zn. 21 Cdo 5037/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5037.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5037.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5037/2017-306 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně obce Hrušky , se sídlem obecního úřadu v Hruškách, U zbrojnice č. 1400, IČO 00283185, zastoupené JUDr. Miluší Drápalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bezručova č. 81/17, proti žalovanému F. T. , zastoupenému Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sílem v Praze, Opletalova č. 1535/4, o 176.747,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 111 C 23/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2017 č. j. 49 Co 86/2016-280, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.): Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31.5.2017 č. j. 49 Co 86/2016-280 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce předpokladů obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení §250 zák. práce, zejména k obsahu pojmu škoda a příčinná souvislost, srov. při obsahově nezměněné právní úpravě např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.3.2008 sp. zn. 21 Cdo 480/2007, uveřejněný pod poř. č. 77 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2017 sp. zn. 21 Cdo 2620/2016 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2017 sp. zn. 21 Cdo 4353/2017) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Namítá-li dovolatel, že „škoda by nevznikla, pokud by žalobkyně podala opravný prostředek, případně správní žalobu“ proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Břeclavi č. 37/2009 ze dne 19.10.2009, potom přehlíží, že okolnost, že se žalovaný v souvislosti s výkonem funkce starosty žalobkyně dopustil porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení §44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., je rozhodující příčinou, která vedla ke vzniku škody (spočívající v úhradě penále podle výše zmíněného platebního výměru), jejíž náhrady se žalobkyně v tomto řízení domáhá (a bez níž by ke vzniku této škody nedošlo). K přerušení příčinné souvislosti by mohlo dojít pouze tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která by způsobila následek (škodu) bez ohledu na protiprávní jednání žalovaného. Takovou okolností bezpochyby nemůže být „nevyužití“ práva žalobkyně podat opravný prostředek, která sice mohla spolupůsobit při vzniku následku, avšak protiprávní jednání žalovaného nadále zůstává tou skutečností, bez níž by k následku (škodě) nedošlo (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2014 sp. zn. 25 Cdo 2075/2012). V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [napadá-li hodnocení důkazů odvolacím soudem (vytýká-li mu, že „měl přiznat úspěch tomu účastníku, který své stanovisko podpořil více důkazy“, a že náležitě nezohlednil, že žalovaný „nabídl celkem čtyři důkazy, kterými podporoval své tvrzení o existenci výzvy k započtení“, zatímco žalobkyně „se bránila toliko jedním důkazem s omezenou výpovědní hodnotou“)] dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat. Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. nemůže založit ani námitka dovolatele, že „se odvolací soud zabýval otázkou započtení, aniž by pro to existoval odvolací návrh“, čímž „nepochybně došlo k překvapivému rozhodnutí“. Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. března 2018 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/28/2018
Spisová značka:21 Cdo 5037/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5037.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. II. ÚS 2101/18
Staženo pro jurilogie.cz:2018-09-07