ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5113.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5113/2017-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. G. , zastoupené JUDr. Vladimírem Kristýnem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19, proti žalované Tesco Stores ČR a. s. se sídlem v Praze 10, Vršovická č. 1527/68b, IČO 45308314, zastoupené Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hanusova 1537/1, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 248/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. června 2017, č. j. 15 Co 53/2017-83, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Kristýna, advokáta se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2017, č. j. 15 Co 53/2017-83, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že výpověď z pracovního poměru ze dne 17. 7. 2014 nesplňuje požadavky vymezené v ustanovení §50 odst. 4 zákoníku práce a již z tohoto důvodu je neplatná) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce předpokladů výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4468/2010, který byl uveřejněn pod č. 144/2012 v časopise Soudní judikatura, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 492/2012, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2669/2012, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 224/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2866/2014, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 727/2015, v nichž byl – mimo jiné - přijat právní názor, podle kterého,
dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, protože zaměstnanec nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dále konat dosavadní práci, musí - jak vyplývá z ustanovení §50 odst. 4 věty první zákoníku práce - ve výpovědi skutkově vymezit výpovědní důvod uvedením takových (konkrétních) skutečností, aby bylo nepochybné, zda důvodem výpovědi jsou okolnosti uvedené v ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce nebo zda zaměstnavatel přistoupil k výpovědi z důvodu popsaného v ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce; jinak je výpověď z pracovního poměru neplatná. Odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na lékařský posudek vydaný „zařízením závodní preventivní péče“ (s účinností od 1. 4. 2012 poskytovatelem pracovnělékařských služeb) nebo na rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, pak musí být také v lékařském posudku (v rozhodnutí příslušného správního úřadu) výslovně uvedeno nebo z něho (alespoň) musí bez pochybností vyplývat, co bylo příčinou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci. Jestliže totiž zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru musí
- má-li být jeho výpověď z pracovního poměru platným právním úkonem - při skutkovém vymezení výpovědního důvodu vždy rozlišit, zda důvodem výpovědi je neschopnost zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí nebo zda přistupuje k rozvázání pracovního poměru výpovědí, protože zaměstnanec z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění) pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci, je dáno již povahou věci, že, zakládá-li se důvod výpovědi na lékařském posudku vydaném „zařízením závodní preventivní péče“ (nyní poskytovatelem pracovnělékařských služeb) nebo na rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, musí rozlišení toho, proč zaměstnanec není schopen dále konat dosavadní práci [rozlišení důvodů výpovědi podle ustanovení §52 písm. d) a §52 písm. e) zákoníku práce], vždy obsahovat lékařský posudek vydaný „zařízením závodní preventivní péče“ (nyní poskytovatelem pracovnělékařských služeb) nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává. Lékařský posudek vydaný „zařízením závodní preventivní péče“ (nyní poskytovatelem pracovnělékařských služeb) nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, je způsobilým podkladem k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §52 písm. d) nebo §52 písm. e) zákoníku práce, jen jestliže z nich je jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci (zda jsou to okolnosti uvedené v ustanovení §52 písm. d) nebo v ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Na právních názorech uvedených v citovaných rozhodnutích, které dosud nebyly judikatorně překonány a jejichž správnosti se nedotýkají ani argumenty žalované uvedené v dovolání, nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.
Poukaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015 (který byl uveřejněn pod číslem 42/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je v posuzované věci nepřípadný, neboť uvedené rozhodnutí dovolacího soudu neřeší otázku skutkového vymezení výpovědního důvodu ve výpovědi z pracovního poměru ve smyslu ustanovení §50 odst. 4 zákoníku práce. Citované rozhodnutí dovolacího soudu se zabývá povahou lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) podle právní úpravy účinné od 1. 4. 2012, kdy nabyl účinnosti zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve vztahu k (z hlediska ustanovení §50 odst. 4 zákoníku práce určité) výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce; podle závěru v tomto rozhodnutí přijatého lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nestanoví (a neprokazují) autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), že by posuzovaný zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, neboť poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli i soudům (správním úřadům a jiným orgánům) pouze nezávazné „dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu §135 odst. 2 o. s. ř. Zabývá se rovněž okolnostmi, za kterých může soud z takového lékařského posudku vycházet.
V posuzovaném případě však – jak uvedeno výše - byla výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobkyni podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce shledána neplatnou proto, že „nesplňuje požadavky vymezené v ustanovení §50 odst. 4 zákoníku práce“.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu