ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5322.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5322/2017-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. V. , zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná č. 356/7, proti žalované České televizi se sídlem v Praze, Na hřebenech II č. 1132/4, IČO 00027383, Televizní studio Ostrava se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Dvořákova č. 2892/18, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 61/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. června 2017 č. j. 16 Co 65/2017-273, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2017 č. j. 16 Co 65/2017-273 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, zda přijetí organizačního opatření podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli, srov. ve vztahu k dřívější obsahově totožné právní úpravě např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 91 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004; k otázce výlučného oprávnění zaměstnavatele rozhodnout, který zaměstnanec se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní rozhledy, roč. 1999; k otázce, zda po 1. 1. 2007 se zaměstnanec stává ve smyslu ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce nadbytečným i tehdy, má-li pro něj zaměstnavatel jinou vhodnou práci, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněný pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění odvolacího soudu o tom, že „se žalobce stal nadbytečným v důsledku rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2013 o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce, kterým bylo mj. s účinností od 1. 1. 2014 zrušeno 1 pracovní místo dramaturga v útvaru Centrum dramaturgie“, a že „žalobce neprokázal, že (z důvodu svého předdůchodového věku) byl jednáním žalované znevýhodněn ve srovnání s jinými (mladšími) zaměstnanci“, a předestírá-li vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci o tom, že „výpovědní důvod podle §52 písm. c) zákoníku práce ve vztahu k jeho osobě nebyl dán“] dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Spatřuje-li dovolatel v postupu žalované výkon práva v rozporu s dobrými mravy, potom přehlíží, že ve smyslu ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4647/2010) by muselo jít ze strany žalované o takové jednání, jehož cílem by nebylo dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou (tj. ukončit pracovní poměr s nadbytečným zaměstnancem), nýbrž které by bylo v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit žalobci újmu (spočívající ve ztrátě jeho zaměstnání); takový závěr se však z obsahu spisu nepodává.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu