ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5381.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5381/2017-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce A. A. , zastoupeného JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, proti žalované Oracle Czech s.r.o. se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, U Trezorky č. 921/2, IČO 61498483, zastoupené Mgr. Ondřejem Chladou, advokátem se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 1550/15, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 36/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2017 č.j. 23 Co 162/2017-131, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ondřeje Chlady, advokáta se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 1550/15.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2017 č. j. 23 Co 162/2017-131 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť dovolatel nevymezil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
Jako důvod, pro který žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, je označeno řešení právních otázek souvisejících s problematikou výkladu ustanovení §52 písm. g) zákoníku práce z hlediska naplnění míry intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a způsobu hodnocení míry této intenzity. Takto vymezený dovolací důvod však není pro posouzení věci významný (určující), neboť odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že předmětná žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 15. 12. 2014 nemůže být úspěšná za situace, kdy pracovní poměr účastníků již dříve (na základě okamžitého zrušení ke dni 10. 11. 2014) platně skončil. Uvedený závěr odvolacího soudu, který dovolatel nijak nerozporuje, je ostatně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu – k otázce skončení pracovního poměru více právními úkony srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 195/97, uveřejněný pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001 sp. zn. 21 Cdo 2647/2000, v nichž byl přijat právní názor, že rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony (učiněnými současně či postupně) zákoník práce ani jiné předpisy nevylučují (nezakazují), že jednotlivé právní úkony se posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky a že skončí-li pracovní poměr na základě dřívějšího právního úkonu, má to za následek, že pozdější právní úkon o rozvázání pracovního poměru se neuplatní (i kdyby byl jinak platný) jako právní důvod zániku tohoto pracovního poměru; k neplatnosti právního úkonu (jednání) směřujícího k rozvázání pracovního poměru zaměstnance někým, kdo (již) není jeho zaměstnavatelem, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1951/2009, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011.
Vzhledem k tomu, že se žalobce dovolává přípustnosti dovolání z důvodu, který nemá bezprostřední vztah k napadenému rozhodnutí, neboť posouzení jím vymezených právních otázek samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé žádný vliv, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu