ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5439.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5439/2017-616
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce P. Ž. , zastoupeného Mgr. Janem Tomaierem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova č. 1037/49, proti žalované TRW Autoelektronika, s.r.o., se sídlem v Benešově, Jana Nohy č. 2048, IČO 47538902, zastoupené JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 50/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2017 č.j. 23 Co 186/2017-579, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Běliny, advokáta se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017 č. j. 23 Co 186/2017-579 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní rozhledy, roč. 1999, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněný pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1001/2011] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění odvolacího soudu o tom, že žalovanou provedená organizační změna, v důsledku níž se žalobce stal nadbytečným, „směřovala ke zefektivnění práce“, že žalobce vybral jeho přímý nadřízený „jako nejslabší článek jím vedeného oddělení“ a že „nelze z ničeho dovozovat oprávněnost žalobcova přesvědčení, že jeho spor se žalovanou o placení přesčasů hrál při výběru nadbytečného zaměstnance nějakou zásadní či dokonce rozhodující roli“, a předestírá-li vlastní skutkové závěry (že „jednání žalované naplňovalo znaky diskriminace“ zaměstnance, který se stal „nepohodlným“ proto, že vůči ní uplatnil své nároky), na nichž pak buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci o tom, že výpověď je neplatná, neboť „je výsledkem diskriminačního jednání zaměstnavatele vůči zaměstnanci“] dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. března 2018
JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D.
předseda senátu