ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5458.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5458/2017-389
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce V. M. , proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 525/15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a 2 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 23/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2017 č. j. 62 Co 45/2017-321, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017 č. j. 62 Co 45/2017-321 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat [může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)], jednak v něm byly uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními a skutkovými závěry soudů, jakož i s hodnocením důkazů, které jim předcházelo, předestírá svá vlastní skutková zjištění a skutkové závěry, na jejichž základě pak buduje své vlastní, od soudů odlišné právní posouzení věci, namítá podjatost soudců a přísedících (tj. zmatečnostní vadu podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., ke které dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. přihlíží jen v případě, že je dovolání přípustné), vytýká neprovedení navržených důkazů (představující jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci, k níž dovolací soud rovněž přihlíží jen v případě, že je dovolání přípustné), popř. poukazuje na nesplnění povinnosti oznámit spáchání trestného činu orgánům činným v trestním řízení oběma soudy], z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Jsou-li dány důvody pro odmítnutí dovolání, není projednatelný ani akcesorický návrh na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí. Rozhodnutím o odmítnutí dovolání bylo proto rozhodnuto též o návrhu dovolatele na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu