ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5614.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5614/2017-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D, v právní věci žalobce HOPR TRADE CZ, s. r. o. se sídlem v Olomouci, Chválkovicích, Libušina č. 667/72, IČO 26869306, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova č. 304/12, proti žalovaným 1) P. Š. , a 2) R. Š. , zastoupeným JUDr. Jiřím Šabršulou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad č. 1212, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8C 51/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. prosince 2016, č. j. 20 Co 294/2016-196, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.842,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Šabršuly, advokáta se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad č. 1212.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2016, č. j. 20 Co 294/2016-196, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „o. s. ř.“) odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části; má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje nebo která právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat, a je tak třeba tyto rozpory odstranit); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Ostatně, rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce aktivní věcné legitimace k odpůrčí žalobě ve smyslu ustanovení §42a odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. 15 Co 714/95, uveřejněný pod č. 12/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 549/2001, uveřejněný pod č. 64/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2285/2000, uveřejněný pod č. 12/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka dovolatele, kterou uplatňuje zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř. (namítá-li, že odvolací soud „porušil právo žalobce na spravedlivý proces, když rozhodl bez účasti právního zástupce žalobce, který se k jednání nedostavil z důvodu dopravních komplikací, a to i přesto, že soudu byla zaslána omluva s žádostí o odročení jednání“), neboť tím uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.; zmatečnosti nejsou způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. - při obsahově shodné dřívější právní úpravě - právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněném pod č. 82/2006 v časopise Soudní judikatura). Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše - naplněn není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. dubna 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu