Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.04.2018, sp. zn. 21 Cdo 5970/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5970.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5970.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5970/2017-218 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně obce Petrovice u Sušice se sídlem obecního úřadu v Petrovicích u Sušice č. 34, IČO 00255971, zastoupené JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Randova č. 204, proti žalovanému R. A., zastoupenému JUDr. Miloslavem Krýslem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 204/30, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 193/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. července 2017 č. j. 18 Co 196/2017-176, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Františka Steidla, advokáta se sídlem v Klatovech, Randova č. 204. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 7. 2017 č. j. 18 Co 196/2017-176 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, z jejichž odůvodnění mimo jiné vyplývá, že má-li být dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (v dovolání žalovaným nepřesně formulováno tak, že „dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“), jde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, jednak námitky, kterými žalovaný uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. (namítá-li vady řízení spočívající v tom, že „při soudním jednání konaném dne 27. 2. 2017“ u soudu prvního stupně došlo „k evidentnímu zkrácení jeho procesních práv nezákonným postupem soudu, a to i v rovině tvrzení a dokazování, jež mu bylo odňato a znemožněno“, že odvolací soud za „nezměněné důkazní situace a při ignorování svého závazného právního názoru potvrdil výrokově a argumentačně totožné následné rozhodnutí“ soudu prvního stupně a že se soudy obou stupňů „vůbec nezabývaly a nevyjádřily“ k námitkám a tvrzením žalovaného, a nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům soudy přihlížely a jak tyto důkazy hodnotily), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. Namítá-li žalovaný, že „žalobce právně důvodnost své žaloby ze dne 24. 7. 2015 již od samého počátku, kdy žalobu podal, výslovně opírá a opřel o ustanovení §185e o. s. ř., ačkoliv toto ustanovení o. s. ř. bylo zrušeno zákonem již dnem 31. 12. 2013“, pak přehlíží, že na projednávanou věc je [vzhledem k tomu, že předměty úschovy (obraz s náboženským motivem Ignatze Raaba a náboženská kniha – latinský misál) byly uloženy do úschovy Okresního soudu v Klatovech na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Klatovy, ze dne 18. 12. 2012 č. j. KRPP-97438-36/TČ-2012-030471, které nabylo právní moci dne 1. 1. 2013] třeba i v současné době použít ustanovení o řízení o úschovách obsažená v zákoně č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. dubna 2018 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/24/2018
Spisová značka:21 Cdo 5970/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5970.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§241a odst. 1 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. III. ÚS 2376/18
Staženo pro jurilogie.cz:2018-09-07