ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.604.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 604/2018-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 969/33, IČO 45317054, proti povinným 1) P. H. , 2) L. B. , oběma zastoupeným Miroslavem Šípkem, bytem v Branově č. 39, a 3) M. Š. , zastoupenému JUDr. Petrem Veselým, advokátem se sídlem v Kadani, Nerudova č. 348 , pro 3 494 216,76 Kč, vedené u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Sobíškové se sídlem exekutorského úřadu v Praze 6, Bělohorská č. 270/17, pod sp. zn. 180 EX 19065/08, o dovolání povinného 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. října 2017 č. j. 20 Co 372/2017-83, takto:
Dovolání povinného 3) se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2017 č. j. 20 Co 372/2017-83 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, a z něhož vyplývá, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje; má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, jednak námitky, kterými povinný 3) uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. (nesouhlasí-li s výší ceny nemovitých věcí stanovenou znaleckým posudkem Ing. Petra Kreuzera č. 5/2017 ze dne 6. 1. 2017 a s hodnocením tohoto znaleckého posudku odvolacím soudem a namítá-li, že usnesení odvolacího soudu je „zcela nedostatečně odůvodněno“), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.; dovolatelem namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými odvolacím soudem dovolací soud neshledal.
Rozhodnutí odvolacího soudu je ostatně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak [k otázce hodnocení znaleckého posudku při oceňování nemovitých věcí v exekučním řízení srov. například usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls. 3/80, uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 26 Cdo 3928/2013 uveřejněný pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3043/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 26 Cdo 2965/2015 a v nich vyjádřený právní názor, že při hodnocení znaleckého posudku, tedy i znaleckého posudku při oceňování nemovitých věcí v exekučním řízení (§336 odst. 1 o. s. ř., §69 exekučního řádu), obecně platí, že soud musí mimo jiné zkoumat, zda znalec splnil úkol, který mu byl vymezen; zjistí-li soud, že znalec tento úkol nesplnil vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku; hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení; soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit].
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu