ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.886.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 886/2018-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně J. P. , zastoupené Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída č. 965/2, proti žalovanému D. A. , o zvýšení výživného manželky, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 226/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2017 č. j. 69 Co 295/2017–155, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. března 2017 č. j. 15 C 226/2014–146 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 9. 12. 2014 se žalobkyně domáhá zvýšení výživného manželky.
Podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 28. 2. 2015 požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že na výzvu soudu k doplnění žaloby není schopna sama správně reagovat a ustanovení zástupce je v dané situaci nezbytné k ochraně zájmů žalobkyně, zejména z důvodu, že je v pracovní neschopnosti a není schopna zajistit doplnění žaloby a další úkony zejména z důvodu zdravotních, finančních a časových.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 2. 4. 2015 č. j. 15 C 226/2014–27 žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 6. 2015 č. j. 70 Co 248/2015–36 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 24. 3. 2016 č. j. 21 Cdo 5701/2015–51 dovolání žalobkyně odmítl, neboť neobsahovalo údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů dovolání ve smyslu ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. a z uvedeného důvodu se dovoláním blíže nezabýval.
Okresní soud v Šumperku poté rozsudkem ze dne 19. 12. 2016 č. j. 15 C 226/2014–133 žalobu žalobkyně zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že na straně žalobkyně nedošlo k podstatné změně poměrů, která by odůvodňovala zvýšení výživného manželky přiznaného žalobkyni z částky 3 000 Kč na částku 14 745 Kč.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dne 6. 2. 2017 odvolání. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 7. 2. 2017 č. j. 15 C 226/2014-140 žalobkyni vyzval k doplnění odvolání. Podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 28. 2. 2017 požádala žalobkyně opět o ustanovení zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že na výzvu soudu k doplnění odvolání není sama schopna správně reagovat a ani další průběh řízení není sama schopna řešit, zejména ze zdravotních důvodů. K tomu žalobkyně doložila rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Na výzvu soudu k předložení lékařské zprávy ohledně zdravotní indispozice žalobkyně, případně poskytnutí souhlasu k tomu, aby si soud lékařskou zprávu u ošetřujícího lékaře žalobkyně sám vyžádal, zaslala žalobkyně přípis, ve kterém soudu sdělila, že vyžadování lékařské zprávy k doložení, jaké onemocnění brání žalobkyni v doplnění odvolání, je „nadbytečné, obecně dokonce nezákonné“, a proto lékařskou zprávu soudu prvního stupně neposkytla.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 20. 3. 2017 č. j. 15 C 226/2014–146 zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že „zaviněním žalobkyně nemohl posoudit, zda jí zdravotní stav brání řádnému doplnění jejího odvolání“, ke kterému byla soudem vyzvána. Kromě toho má za to, že vycházky povolené žalobkyni její ošetřující lékařkou v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, umožňují dostatečné bránění jejích práv v řízení, a to i vzhledem ke skutečnosti, že ordinace ošetřující lékařky žalobkyně, kterou žalobkyně navštěvuje v pravidelných třítýdenních intervalech, je „cca 2 minuty od budovy soudu“ a že nezletilý syn, kterého měla žalobkyně ve svých vycházkách zajišťovat, je ve věku 17 let.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 6. 2017 č. j. 69 Co 295/2017- 155 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že v projednávané věci již bylo o žádosti žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 2. 4. 2015 č. j. 15 C 226/2014–27, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2015 č. j. 70 Co 248/2015–36, kdy „s přihlédnutím ke složitosti věci a osobě žadatelky, která naprosto přiměřeně svému postavení se orientuje v hmotněprávní a procesněprávní problematice“, není ustanovení zástupce k ochraně jejích zájmů potřeba. Soud prvního stupně „správným právním postupem vyzval žalobkyni k upřesnění indispozice, která jí znemožňuje řádně uplatňovat svá práva“. Žalobkyně je sice uznána „osobou pracovně neschopnou“, má však umožněné vycházky, je schopna psát a číst, přičemž okolnost, že se v době vycházek „nehodlá zatěžovat vyřizováním soudních záležitostí“, není důvodem pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Vzhledem k tomu, že otázka nutnosti ochrany zájmů žalobkyně byla již řešena při první žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce, odvolací soud nebyl oprávněn ji znovu přezkoumávat.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně tzv. blanketní dovolání. Okresní soud v Šumperku následně usnesením ze dne 19. 10. 2017 č. j. 15 C 226/2014–164 žalobkyni vyzval, aby si zvolila zástupce z řad advokátů, a aby jeho prostřednictvím podala proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2017 č. j. 69 Co 295/2017-155 řádné dovolání.
Podáním ze dne 13. 11. 2017 požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely podání dovolání. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 18. 1. 2018 č. j. 15 C 226/2014–178 žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu a rozhodl, že se žalobkyni pro dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2017 č. j. 69 Co 295/2017-155 ustanovuje zástupce Mgr. Tomáš Potěšil, advokát se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 965/2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě jsou na straně žalobkyně dány zvlášť závažné důvody pro osvobození od soudních poplatků z dovolání a že je splněna podmínka uvedená v ustanovení §30 o. s. ř. Proto žádosti žalobkyně vyhověl a ustanovil jí pro dovolací řízení zástupce.
Žalobkyně v doplnění dovolání, sepsaném soudem jí ustanoveným zástupcem namítá, že soudy obou stupňů, které nevyhověly jejím žádostem o ustanovení zástupce z řad advokátů v prvostupňovém a odvolacím řízení, nesprávně vyložily podmínku nutnosti ochrany zájmů účastníka pro ustanovení zástupce, jestliže ji zúžily pouze na její zdravotní stav. Dovolací soud se již v minulosti otázkou nutnosti ochrany zájmů účastníka zabýval a podle názoru žalobkyně došlo ze strany odvolacího soudu k nepřípustnému odchýlení se od dosavadní praxe dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1819/2015, 26 Cdo 1670/2016, 21 Cdo 4529/2015). Žalobkyně má za to, že soudy obou stupňů v rámci své rozhodovací činnosti „zcela popřely“ smysl ustanovení §30 o. s. ř. a ve svém důsledku i čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zakládající právo každého na právní pomoc v řízení před soudy a jinými státními orgány či orgány veřejné správy od počátku řízení. Dovolatelka je toho názoru, že ustanovení §30 o. s. ř. má realizovat právo účastníka řízení, který je „s ohledem na své poměry znevýhodněn“, být před soudy a orgány veřejné moci zastoupen. Soudy obou stupňů se nesprávně omezily při zkoumání splnění podmínek pro ustanovení zástupce pouze na zkoumání zdravotního stavu dovolatelky a tato skutečnost se promítla do nesprávného závěru odvolacího soudu. Přestože nedošlo na její straně ke změně poměrů, došlo ze strany soudu prvního stupně bez jakéhokoli bližšího odůvodnění ke shledání nutnosti ustanovení zástupce k ochraně jejích zájmů pro dovolací řízení, ačkoli podmínky pro ustanovení zástupce jsou bez ohledu na procesní stádium řízení stále stejné. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby dovoláním napadené rozhodnutí „změnil tak, že dovolatelce ustanoví zástupce pro řízení o zvýšení výživného manželky.“
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu o ustanovení zástupce záviselo na vyřešení otázky procesního práva, výkladu a aplikace ustanovení §30 o. s. ř. (§138 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle ustanovení §30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle ustanovení §138 odst. 3 o. s. ř. byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.
V posuzované věci dospěl odvolací soud ve svém rozhodnutí o žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř. shodně se soudem prvního stupně k závěru, že ačkoli žalobkyně osvědčila, že jsou u ní splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., není splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek pro to, aby žalobkyni mohl být ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. ustanoven zástupce z řad advokátů, a to podmínka nezbytné potřeby ustanovení takového zástupce k ochraně zájmů účastníka řízení. Podmínku nezbytné potřeby posuzoval odvolací soud pouze ve vztahu ke zdravotnímu stavu. Jelikož žalobkyně doložila pouze rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, a nikoli již lékařskou zprávu dokládající, jaké onemocnění žalobkyni brání v tom, aby se v řízení zastupovala sama, dospěl odvolací soud k závěru, že na straně žalobkyně není splněna podmínka nezbytné potřeby. Otázkou nutnosti ochrany zájmů žalobkyně, s přihlédnutím ke složitosti věci a osobě žalobkyně se již odvolací soud zabýval v předchozím řízení, ve kterém dovodil, že projednávaná věc se nejeví skutkově, ani právně složitou a že v novém řízení není odvolací soud oprávněn uvedenou otázku přezkoumávat (§104, §159a o. s. ř.). S tímto závěrem odvolacího soudu dovolací soud nesouhlasí.
Jestliže Okresní soud v Šumperku dospěl v usnesení ze dne 18. 1. 2018 č. j. 15 C 226/2014-178 k závěru (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b, §167 odst. 1 a §159a odst. 4 o. s. ř. vázán), že poměry žalobkyně odůvodňují její osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (tento závěr je shodný se závěrem uvedeným v jeho předchozím usnesení ze dne 2. 4. 2015 č. j. 15 C 226/2014-27), a jestliže rozhodl, že žalobkyni pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2017 č. j. 69 Co 295/2017--155 ustanovuje zástupce z řad advokátů Mgr. Tomáše Potěšila, neměl - při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů žalobkyně - k tomuto rozhodnutí přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky, nelze totiž dost dobře akceptovat úvahu, že - při nezměněných poměrech žalobkyně - její poměry odůvodňují ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, avšak neodůvodňovaly takový postup pro řízení předcházející. Hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení §30 o. s. ř. jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná (shodná) pro řízení před soudem prvního stupně, pro odvolací řízení i pro dovolací řízení (k tomu obdobně srov. právní názory vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněném pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1093/2010 nebo usneseních Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2014 sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, ze dne 13. 11. 2014 sp. zn. 26 Cdo 3287/2014 a ze dne 10. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1819/2015).
Za správný nelze považovat ani názor odvolacího soudu, že samotná povaha řízení o výživné manželky (závěr, že „věc se tedy nejeví ani skutkově, ani právně složitá“) nevyžaduje zastoupení žalobkyně. Zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přičemž jen okolnost, že účastník sám podá žalobu, reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení). Ochrana zájmů účastníka řízení bude vyžadovat ustanovení zástupce z řad advokátů zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (srov. §138 odst. 1 o. s. ř.). Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, se zabýval Nejvyšší soud např. v již citovaném usnesení ze dne 26.2.2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013, v němž byl – mimo jiné - přijat právní názor, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno, a že pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou podmínky pro jeho změnu, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 8. 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu