ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.918.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 918/2018-1515
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého ve věci péče o nezletilého M. G. , zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí jako kolizním opatrovníkem, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí č. 3/4, IČO: 00025402, syna matky N. B. M. S. , v Č. r. přihlášené k trvalému pobytu na adrese v N., N. V., fakticky bytem v S., F., zastoupené Mgr. Šárkou Petráňovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova tř. č. 238/2, a otce R. G. , zastoupeného Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2134/126, o návrhu matky na zvýšení výživného a o návrhu otce na snížení výživného, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 P 47/2008, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. července 2017 č. j. 5 Co 223/2017-1472, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo otci zvýšeno výživné na nezletilého z částky 25 000 Kč měsíčně na částku 40 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 7. 2017 na částku 36 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 10. dne v měsíci předem k rukám matky a současně uložena povinnost zaplatit nedoplatek na výživném za dobu od 1. 1. 2014 do 21. 7. 2017 ve výši 336 026 Kč ve splátkách po 10 000 Kč, jímž byl potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu otce na snížení výživného a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, není podle ustanovení §30 odst. 1 z. ř. s. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí o výživném vydaném v řízení podle ustanovení §466 písm. c) z. ř. s. (tedy systematicky řazeného do hlavy páté, části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních) a nejde přitom o žádnou z výjimek v ustanovení §30 z. ř. s. vypočtených (omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení).
Dovolatelem vymezená právní otázka, že v projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující vyřešení právní otázky, jaké rozhodné právo měl soud použít pro stanovení výživného v případě, že oprávněný má bydliště v S. a povinný v Č. r., tak nepředstavuje samostatnou dílčí otázku procesního práva, kterou by napadené rozhodnutí ve výroku řešilo, ale prejudiciální otázku, rozhodnou pro rozhodnutí ve věci samé (rozhodnutí o výživném), jehož přezkum ovšem ustanovení §30 z. ř. s. zapovídá. Na uvedenou věc tak nedopadají závěry o přípustnosti dovolání v nemeritorních, procesních otázkách, vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněné pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014.
Dovolací soud proto dovolání otce jako nepřípustné podle ustanovení §30 z. ř. s. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu