ECLI:CZ:NS:2018:21.CUL.3.2018.1
sp. zn. 21 Cul 3/2018-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., o návrhu ESTO Cheb s. r. o. se sídlem v Chebu, Palackého č, 2087/8A, IČO 49196511, zastoupeného Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 47/73, podaném ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 ECm 55/2013, proti Vrchnímu soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu, takto:
I. Návrh navrhovatele ESTO Cheb s. r. o. na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. dubna 2014, č. j. 46 ECm 55/2013-151, se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 4. 2014, č, j. 46 ECm 55/2013-151, uložil žalovanému (J. Š.) povinnost zaplatit žalobci (ESTO Cheb s. r. o.) částku 100 000 Kč a na náhradě nákladů řízení 59 344 Kč vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, které projednává a rozhoduje o něm Vrchní soud v Praze.
Návrhem ze dne 26. 3. 2018, doplněným na výzvu Nejvyššího soudu podáním navrhovatele ze dne 4. 5. 2018, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 14. 5. 2018, se navrhovatel domáhá, aby Nejvyšší soud určil lhůtu k rozhodnutí o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2014, č. j. 46 ECm 55/2013-151. Návrh odůvodnil tím, že po předložení spisu Vrchnímu soudu v Praze (dne 20. 6. 2014) nebylo tímto soudem „žádným způsobem konáno“.
Předsedkyně senátu 7 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Lenka Broučková ve vyjádření k návrhu potvrdila sdělení navrhovatele, že po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze nebylo soudem ve věci konáno. Věc byla od 20. 6. 2014 přidělena soudkyni JUDr. Janě Součkové, se kterou nedostatky v její práci byly řešeny jak předsedou senátu 7 Cmo, tak předsedou soudu. Ke dni 31. 5. 2017 JUDr. Jana Součková ve funkci soudce skončila. Vzhledem k tomu, že za uvedenou soudkyni nebyla do senátu 7 Cmo poskytnuta žádná náhrada, byly jí přidělené věci postupně rozděleny mezi zbývající 3 členy senátu. Projednávaná věc byla dne 13. 4. 2018 přidělena JUDr. Lence Broučkové, která od 9. 4. 2018 do 13. 4. 2018 čerpala dovolenou a spis jí byl předložen 16. 4. 2018.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 20. 4. 2018, dospěl k závěru, že návrh navrhovatele není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků. jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto - je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny; je tomu tak proto, že soud při určení lhůty podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích nesmí porušit (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost příslušného soudu při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování konkrétní věci postupovat. Při rozhodování o tomto návrhu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 80/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že odvolání směřuje proti rozsudku a jeho výroku o věci samé, je nepochybné, že rozhodnutí o odvolání může být přijato jen poté, co k projednání odvolání bude nařízeno jednání (§214 odst. 1 o. s. ř.), ledaže by byly splněny podmínky, za nichž může odvolací soud rozhodnout bez nařízení jednání, tedy dány důvody k odmítnutí odvolání [§214 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zastavení odvolacího řízení [§214 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], zrušení rozhodnutí podle §219a odst. 1 o. s. ř, [§214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.] nebo podmínky k rozhodnutí o odvolání bez nařízení jednání podle §214 odst. 3 o. s. ř, Nařízení jednání zde představuje procesní úkon, jehož provedení musí předcházet rozhodnutí o odvolání. Je proto nepochybné, že rozhodnutí o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2014, č, j. 46 ECm 55/2013-151, může být Vrchním soudem v Praze přijato, jen jestliže by z obsahu spisu vyplývalo, že je tu potřeba některého z uvedených rozhodnutí o odvolání, jež lze vydat i bez nařízení jednání. Průtahy s vydáním takového konkrétního rozhodnutí nejsou v návrhu tvrzeny. Z obsahu spisu potom ani nevyplývá, že by byly splněny podmínky pro odmítnutí odvolání nebo zastavení odvolacího řízení, popř. že by byly učiněny procesní úkony směřující k rozhodnutí o odvolání bez nařízení jednání podle §214 odst. 3 o. s. ř. Činění případných závěrů o splnění podmínek ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §219a o. s. ř. soudem rozhodujícím o určení lhůty podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích by znamenalo porušení nezávislosti příslušného soudu při rozhodování sporu. Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 5. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu