ECLI:CZ:NS:2018:21.ND.141.2018.1
sp. zn. 21 Nd 141/2018-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého ve věci péče o nezletilého, zastoupeného Statutárním městem Ostravou v sídle Úřadu městského obvodu Hrabová, Ostrava, Bažanova č. 174/4, jako opatrovníkem, syna matky A. S. , zastoupené JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Čs. Legií č. 1364/20, a otce M. P. , zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 32/22, o úpravu péče, výživy a styku, o návrhu matky na nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 28 Nc 11/2017, o návrhu matky na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 28 Nc 11/2017, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Matka podala dne 14. 12. 2017 u Obvodního soudu pro Prahu 3 návrh na nařízení předběžného opatření, aby „nezletilý byl předběžně svěřen do péče matky a aby otec byl předběžně povinen přispívat na nezletilého částkou ve výši 1.000,- Kč měsíčně, vždy ke každému prvnímu dni v měsíci předem, k rukám matky“. Součástí tohoto návrhu byl i návrh matky na delegaci vhodnou k Okresnímu soudu v Ostravě. Svůj návrh odůvodnila tím, že skutečné bydliště matky s nezletilým, v úmyslu se zde zdržovat trvale, je u babičky nezletilého v rodinném domě v O. Matka má za to, že dojíždění matky, ať už jí samotné, či i s nezletilým, který je ve věku 3 měsíců, k procesnímu soudu by nebylo v jeho zájmu. Vzdálenost mezi Ostravou a Prahou je s ohledem na biologické a emoční potřeby nezletilého v tomto věku velká.
Otec s návrhem matky nesouhlasil. Uvedl, že nezletilý vyrůstal od svého narození na adrese P., K., kde žili oba rodiče ve společné domácnosti, že otec se o syna každý den staral a společně s matkou ho vychovávali. Matka se s nezletilým odstěhovala bez souhlasu otce a „nyní se snaží těžit ze svého protiprávního jednání a změnit příslušnost soudu, aby otec neměl možnost se s nezletilým stýkat“. Podle jeho názoru, uvedená změna není v zájmu dítěte, které má právo na oba rodiče. Argumenty matky týkající se dojíždění k procesnímu soudu považuje otec za účelové a nerelevantní.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 3 a Okresnímu soudu v Ostravě (§12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Skutečnost, že bydliště matky je mimo obvod Obvodního soudu pro Prahu 3, přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, neboť nejde o takovou okolnost, která by umožnila hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem [matka se jednání u Obvodního soudu pro Prahu 3 může účastnit prostřednictvím zástupce, kterého si zvolí nebo který jí může být na její žádost ustanoven (za podmínek uvedených v ustanovení §30 o. s. ř.) soudem, a její případný výslech jako účastníka řízení může být proveden prostřednictvím dožádaného soudu (§39, §122 odst. 2 o. s. ř.), ekonomická zátěž spojená s dosažením místně příslušného soudu by se v případě přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě pouze přesunula z matky na otce, a delegace by proto nemohla vést k celkovým úsporám na nákladech řízení účastníků].
V posuzované věci je restriktivní přístup k institutu přikázání věci jinému soudu akcentován také tím, že je zde dána výlučná místní příslušnosti soudu založená bydlištěm nezletilého [srov. §4 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)].
Nadto dle ustanovení §5 z. ř. s. platí, že změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
Zmíněné ustanovení §5 z. ř. s. je zvláštní ustanovení, jež umožňuje přenos místní příslušnosti soudu za splnění dvou kumulativních předpokladů. Prvním předpokladem je změna okolností, podle nichž se posuzuje místní příslušnost (v dané věci by se jednalo o změnu bydliště nezletilého dle ustanovení §4 odst. 1 ve spojení s §467 odst. 1 z. ř. s.). Druhým předpokladem je, že toto přenesení místní příslušnosti je v zájmu nezletilého dítěte. Ve věcech péče soudu o nezletilé judikatura dospěla k závěru, že "zájem dítěte jednak dochází naplnění v požadavku, aby o jeho poměrech rozhodoval soud, který k tomu má nejlepší podmínky a jednak slouží jako korektiv, který - i když by jinak byly dány místní souvislosti - ponechává soudu prostor pro uvážení, který soud věc projedná a rozhodne. Přenesení příslušnosti tak bude bránit např. pouhá snaha jednoho z rodičů o ‚legalizaci' pobytu dítěte v jiném místě (často značně vzdáleném), než je původní bydliště, vedená snahou o omezení či znemožnění styku dítěte s druhým z rodičů". Co se týče vzájemného vztahu ustanovení §5 z. ř. s. a §12 odst. 2 o. s. ř., lze vycházet z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k ustanovení §177 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013), kde Nejvyšší soud vyslovil názor, že tato speciální úprava má přednost před ustanovením §12 odst. 2 o. s. ř., jež proto ve věcech péče o nezletilé zásadně použít nelze (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013, uveřejněné pod č. 16/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu matky na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu