ECLI:CZ:NS:2018:21.ND.242.2017.1
sp. zn. 21 Nd 242/2017-1451
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny ve věci péče o nezletilou N. R. , zastoupenou Statutárním městem Hradec Králové se sídlem magistrátu v Hradci Králové, Československé armády č. 408/51, jako opatrovníkem, dceru matky B. R. , zastoupené JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Havlíčkova č. 864/4, a otce M. R. , o úpravu péče a výživy po dobu před i po rozvodu manželství rodičů a o úpravu styku, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 90 P 185/2014, o návrhu otce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 90 P 185/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Trutnově, ani Okresnímu soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Otec podal dne 8. 4. 2013 u Okresního soudu v Ostravě návrh na to, aby nezletilá N. byla po dobu před i po rozvodu manželství svěřena do střídavé péče rodičů a aby soud uložil každému z nich povinnost „přispívat na výživu nezletilého dítěte po dobu, kterou nezletilý je v jejich výchově“.
Podáním ze dne 26. 10. 2016 se otec domáhal přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Trutnově, nebo Okresnímu soudu v Hradci Králové. Svůj návrh odůvodnil tím, že trvalé i skutečné bydliště matky je v J. L., opatrovníkem dítěte je Statutární město Hradec Králové a že zmocněnec otce má bydliště v P. Otec má tedy za to, že by bylo z ekonomických důvodů vhodné přikázat věc soudu, který je pro zúčastněné osoby bližší, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud věc přikázal k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Trutnově, nebo Okresnímu soudu v Hradci Králové.
Matka s návrhem otce nesouhlasí a ve svém vyjádření k jeho návrhu poukazuje na skutečnost, že u Okresního soudu v Novém Jičíně již proběhlo rozsáhlé dokazování a soud je s danou věcí velice podrobně obeznámen, proto by přikázání věci jinému soudu v tomto stádiu řízení bylo zcela proti zájmům nezletilé. Matka dále poukazuje na to, že ze strany otce se jedná o účelový návrh mající za cíl způsobení průtahů řízení, aby mohl nadále na dceru na neznámém místě působit a matku z paměti nezletilé „vymazat“.
Statutární město Hradec Králové jako opatrovník dítěte k návrhu otce uvedlo, že pokud bude řízení i nadále probíhat u Okresního soudu v Novém Jičíně, nevzniknou mu žádné výrazné náklady spojené s účastí u tohoto soudu, neboť v zájmu hospodárnosti bylo ze strany opatrovníka zplnomocněno město Nový Jičín.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Trutnově, Okresnímu soudu v Hradci Králové a Okresnímu soudu v Novém Jičíně (§12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení z 5. 11. 2009 sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Skutečnost, že bydliště matky, sídlo opatrovníka i bydliště zmocněnce otce jsou mimo obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, neboť nejde o takovou okolnost, která by umožnila hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
V posuzované věci je restriktivní přístup k institutu přikázání věci jinému soudu akcentován také tím, že je zde dána výlučná místní příslušnosti soudu založená bydlištěm nezletilého [srov. §4 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)].
Nadto dle ustanovení §5 z. ř. s. platí, že změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
Zmíněné ustanovení §5 z. ř. s. je zvláštní ustanovení, jež umožňuje přenos místní příslušnosti soudu za splnění dvou kumulativních předpokladů. Prvním předpokladem je změna okolností, podle nichž se posuzuje místní příslušnost (v dané věci by se jednalo o změnu bydliště nezletilého dle ustanovení §4 odst. 1 ve spojení s §467 odst. 1 z. ř. s.). Druhým předpokladem je, že toto přenesení místní příslušnosti je v zájmu nezletilého dítěte. Co se týče vzájemného vztahu ustanovení §5 z. ř. s. a §12 odst. 2 o. s. ř., lze vycházet z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k ustanovení §177 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013), kde Nejvyšší soud vyslovil názor, že tato speciální úprava má přednost před ustanovením §12 odst. 2 o. s. ř., jež proto ve věcech péče o nezletilé zásadně použít nelze (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013 sp. zn. 29 Nd 292/2013, uveřejněné pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud návrhu otce na přikázání věci Okresnímu soudu v Trutnově, nebo Okresnímu soudu v Hradci Králové nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu