ECLI:CZ:NS:2018:21.ND.70.2018.1
sp. zn. 21 Nd 70/2018-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého ve věci dědického řízení o obchodním podílu ve společnosti DQC s. r. o , se sídlem v Brně, Mutěnická č. 4128/2, IČO 27686256, vedené u Krajského soudu v Brně, veřejném rejstříku, pod sp. zn. C 52081, o návrhu na určení místní příslušnosti podaném Krajským soudem v Brně ve věci, sp. zn 9 Cm 22/2017, takto:
Věc dědictví po zůstaviteli Ch. D. Q. , zemřelém dne 23. listopadu 2011, projedná a rozhodne Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně postoupil Nejvyššímu soudu dne 7. 3. 2018 rejstříkový spis vedený pro oddíl C, číslo vložky 52081, k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu, který povede dědické řízení ve věci obchodního podílu ve společnosti DQC s.r.o, se sídlem v Brně, Mutěnická č. 4128/2, IČO 27686256, který byl v majetku zůstavitele Ch. D. Q., posledně bytem v B., M., který zemřel dne 23. 11. 2011.
Krajský soud v Brně uvedl, že dne 5. 5. 2017 provedl prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti v Praze dožádání ohledně předložení stejnopisu konečného rozhodnutí vydaného v dědickém řízení po zůstaviteli nebo o sdělení, že se orgány Vietnamské socialistické republiky nebudou dědickou věcí zabývat. Dle sdělení konzulárního oddělení Velvyslanectví České republiky v Hanoji je známo, že vietnamské orgány jakákoli sdělení, že se věcí nebudou zabývat, nevydávají, dožádání v tomto směru zůstávají bez odezvy.
Nejvyšší soud České republiky, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí o určení místní příslušnosti podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., se zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky pro řízení ve věci dodatečného projednání nově zjištěného majetku v dědickém řízení.
Podle čl. 38 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, vyhlášené pod č. 98/1984 Sb., je k řízení o movitém dědictví s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době své smrti. Podle čl. 38 odst. 2 téže smlouvy jestliže je celé movité dědictví, které zanechal občan jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, projedná je na návrh dědice justiční orgán této smluvní strany, jestliže s tím souhlasí všichni známí dědicové.
Podle ustanovení §74 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále též jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), neměl-li zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České republice, český soud projedná dědictví, které je v České republice, tehdy, jestliže stát, jehož orgán je pravomocný k projednání takového dědictví, ani nevydává dědictví zůstavitelů s obvyklým pobytem v České republice k projednání českým soudům, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právní účinky, anebo odmítne-li cizí stát zabývat se dědictvím, nebo se nevyjádří. Českým soudům přísluší vždy rozhodovat o dědictví, které na území České republiky zanechal státní občan České republiky, který měl obvyklý pobyt v cizině, jestliže o to požádá i jen některý z dědiců, který má obvyklý pobyt v České republice.
Protože dvoustranné ani mnohostranné mezinárodní smlouvy, jimiž jsou Česká republika a Vietnamská socialistická republika vázány, nestanoví pro danou situaci nic jiného, je tedy na místě užití příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém. S ohledem na skutečnost, že vietnamské orgány nereagovaly na výzvy českých orgánů, lze konstatovat, že byla splněna podmínka upravená v ustanovení §74 odst. 3 zákona o mezinárodním právu soukromém, neboť se vietnamské soudy dodatečným projednáním nově zjištěného majetku týkajícího se obchodního podílu ve společnosti DQC s.r.o. nezabývaly a k věci se nevyjádřily.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušným. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu předloženého spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Městský soud v Brně, v jehož obvodu měl zůstavitel poslední bydliště a zároveň v jeho obvodu má sídlo společnost DQC s. r. o., v níž zůstaviteli náleží obchodní podíl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu