ECLI:CZ:NS:2018:21.ND.72.2018.1
sp. zn. 21 Nd 72/2018-450
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně SOUDEK s.r.o. , se sídlem v Plzni, Foglarova č. 1400/4a, IČO 25222589, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Poštovská č. 455/8, proti žalovanému M. L. , se sídlem v Praze 2, Fűgnerovo náměstí č. 1808/3, jako správci konkursní podstaty úpadce SKYWALKER, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 1080/2, IČO 25780590, o vyloučení věcí ze soupisu konkursní podstaty, za účasti Městského státního zastupitelství se sídlem v Praze 5, nám. 14. října č. 2188/9, IČO 26000, a FPL, spol. s r.o. , se sídlem v Liberci, Na Poříčí č. 116/5, IČO 44566409, ČESKÉ PRODEJNÍ s.r.o. , se sídlem v Liberci, Šlikova č. 133/28, IČO 25057456, V. V. a J. V. , jako vedlejších účastníků na straně žalovaného, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 4/2013, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 4/2013, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci (Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci).
Odůvodnění:
Podáním ze dne 18.9.2017, doplněným dne 5.1.2018, navrhl žalovaný přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, nebo Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, anebo „senátu 91 K Městského soudu v Praze“ se zdůvodněním, že „v zájmu zajištění ochrany práv účastníků tohoto i konkursního řízení je Městský soud v Praze senát 95 a Vrchní soud v Praze, senát 13 Cmo, pro projednání a rozhodování tohoto sporu soudem či senátem naprosto nevhodným“, že „věc lze bez problémů převést do senátu 91, který vede konkursní řízení a má k dispozici konkursní spis a zná průběh řízení dokonale“, a že „je vhodné z důvodů objektivity věc přikázat podle sídel účastníků, kdy se jeví odpovídající Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec a Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci“.
Žalobkyně podáním ze dne 29.1.2018 vyjádřila s přikázáním věci nesouhlas a navrhla, aby soud k návrhu žalovaného nepřihlížel ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu. Má za to, že žalovaný „neodkazuje na žádný důvod vhodnosti“ a že „přikázání věci jinému soudu či jinému senátu by představovalo porušení práva žalobkyně dle čl. 38 Listiny, podle nějž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat [v daném případě stanovená ustanovením §84 o.s.ř. jako místní příslušnost obecného soudu žalovaného], je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
V posuzovaném případě důvody pro přikázání věci ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci nebo Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, uvedené žalovaným, nepředstavují okolnosti, jež by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci tímto soudem oproti jejímu projednání před místně příslušným Městským soudem v Praze. Námitka, že „po sérii alarmujících pochybení, v zájmu zajištění ochrany práv účastníků tohoto i konkursního řízení, je Městský soud v Praze, senát 95 a Vrchní soud v Praze, senát 13 Cmo pro projednání a rozhodování sporu naprosto nevhodným“, totiž nemůže sama o sobě přikázání věci jinému soudu odůvodnit, neboť – jak vyplývá z výše uvedeného – taková výhrada není pro rozhodnutí o delegaci vhodné podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. relevantní a dostatečně neodůvodňuje prolomení zásady zákonného soudce. Nadto Vrchní soud v Praze jako soud odvolací pochybení Městského soudu v Praze, spočívající jednak v nařízení jednání a rozhodnutí o věci, přestože žalovaný řádně požádal o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním, a jednak v neprovedení všech účastníky navržených důkazů bez náležitého odůvodnění, „napravil“ tím, že usnesením ze dne 11.4.2017, č.j. 13 Cmo 7/2016-341, rozsudek Městského soudu ze dne 7.1.2016, č.j. 58 Cm 4/2013-242, zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Obdobně jako z výše uvedených důvodu není opodstatněná ani námitka, že je s ohledem na objektivitu vhodné věc delegovat „podle sídel účastníků“. Navíc sídlo mimo obvod příslušného soudu (Městského soudu v Praze) mají pouze dva (z pěti) vedlejších účastníků, kteří se k návrhu na přikázání věci jinému soudu nijak nevyjádřili. Co se týče přikázání věci „jinému senátu“ (91 K) Městského soudu v Praze, dovolací soud uvádí, že podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu téhož stupně, nikoliv jinému senátu téhož soudu.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci (Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci) podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu