ECLI:CZ:NS:2018:21.ND.8.2018.1
sp. zn. 21 Nd 8/2018-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně České provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě , se sídlem v Opavě, Rybí trh č. 185/16, IČO 44941439, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 1096/8, za účasti: České republiky
- Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 13/2016, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 13/2016, se podle §12 odst. 2 o.s.ř. nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou došlou Krajskému soudu v Ostravě dne 22.1.2016 se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 24.11.2015, č. j. SPU 608663/2015/Pš, o nevydání označených nemovitých věcí žalobkyni jako žadatelce proti povinné České republice
– Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „účastnice řízení“) podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů.
Podáním ze dne 14.12.2017, adresovaným Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti delegována Městskému soudu v Praze s tím, že u Okresního soudu v Bruntále, u Okresního soudu v Olomouci a u Okresního soudu v Opavě se vede „více sporů s obdobným právním a téměř identickým skutkovým základem“ a že „u většiny sporů má řízení vícero účastníků, přičemž často účastníci řízení, stejně jako zástupce žalobkyně, mají sídlo v Praze 1 nebo v Praze 2 nebo v Praze 3“.
Účastnice řízení s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí, neboť důvody pro přikázání věci jinému soudu nejsou natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat [v daném případě místní příslušnost soudu, v jehož obvodu jsou nemovité věci, neboť práva k těmto nemovitostem se týkalo řízení před správním orgánem; srov. ust. §250 odst. 2 o.s.ř.], je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Obdobně tak samotná okolnost, že právní zástupce účastníka řízení má sídlo mimo obvod příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno spatřovat důvod pro přikázání věci jinému soudu.
V posuzovaném případě proto opodstatněnost důvodů pro delegaci vhodnou, se kterou navíc účastnice tohoto řízení nesouhlasí, nemůže být spatřována v ekonomické zátěži a obtížích žalobkyně (jejího právního zástupce) spojených s dosažením místně příslušného soudu, a to ani s přihlédnutím k tomu, že účastnice řízení má své sídlo v Praze 2 (srov. obdobně např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2017, sp. zn. 29 Nd 418/2016).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud ČR návrhu žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Praze podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu