ECLI:CZ:NS:2018:21.ND.9.2018.1
sp. zn. 21 Nd 9/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Vítězslavy Pekárkové, v exekuční věci oprávněného UPC Česká republika, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Závišova č. 502/5, IČO 00562262, proti povinnému Š. S. , k vymožení 4 802,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 73 EXE 1468/2017, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 73 EXE 1468/2017 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Dne 2. 10. 2017 byl u Okresního soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudního exekutora podán exekuční návrh proti povinnému. V žádosti o pověření a nařízení exekuce byla uvedena adresa bydliště povinného P. č., Ú. L. 40007.
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 11. 2017 č. j. 73 EXE 1468/2017-17, vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. Okresní soud vyšel ze zjištění, že povinný neprochází Centrální evidencí obyvatelstva a není evidován ani v registru obyvatel (cizinců). Okresní soud nezjišťoval existenci majetku povinného, neboť došel k závěru, že skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění účinném od 1. 1. 2013, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů, a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť není známo kde, a zda vůbec, se povinný zdržuje v České republice, a není známo ani místo, kde má případný majetek postižitelný exekucí.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 31 Nd 200/2012 vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vychází najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinný, který nemá známé bydliště na území České republiky, zde má majetek, jenž by podléhal exekuci. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. proto určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 347/2011, 4 Nd 392/2011, či 32 Nd 80/2012), a to i s ohledem na požadavek procesní ekonomie.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za dané procesní situace je vhodné, aby ve věci jednal a rozhodl Okresní soud v Ústí nad Labem, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§11 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D.
předseda senátu