ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.1123.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 1123/2018-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce K. Z. , zastoupenému JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 44, proti žalované L. Z. , zastoupené Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, o zaplacení 1 175 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 228/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2016, č. j. 20 Co 361/2016-208, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 117,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované Mgr. Rostislava Šustka.
Odůvodnění:
Obvodní soud v Praze 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 3. 2014, č. j. 13 C 228/2013-60, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení 1 175 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 1. 12. 2016, č. j. 20 Co 361/2016-208, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, výrokem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně výše nákladů nalézacího řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky s tím, že žalované poskytl formou půjčky 2 200 000 Kč na koupi bytu, ta mu však vrátila pouze 1 025 000 Kč. Podle odvolacího soudu poskytl žalobce žalované peněžní prostředky za trvání jejich manželství, aniž by před tím došlo k zúžení společného jmění. Za trvání manželství došlo i ke koupi bytu, který tak tvořil součást společného jmění účastníků. Vypořádání prostředků poskytnutých žalované se žalobce mohl domáhat pouze v rámci vypořádání společného jmění v zákonné lhůtě tří let od zániku manželství (manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 6. 11. 2012).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a tvrdí, že právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. K zúžení společného jmění účastníků došlo na základě notářského zápisu ze dne 12. 12. 2008, a proto částka ve výši 2 200 000 Kč byla půjčkou z výlučných prostředků žalobce do výlučných prostředků žalované. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalobce v dovolání nepřípustně uplatňuje notářský zápis o zúžení společného jmění účastníků jako nový důkaz. Navrhuje dovolání odmítnout a uložit žalobci povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Protože k zániku společného jmění účastníků došlo v posuzované věci před 1. 1. 2014, rozhodl dovolací soud o vypořádání společného jmění podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč., toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz )].
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, a proto Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Argumentace dovolatele se zakládá na tvrzeních nastiňujících odlišné pojetí skutkového stavu oproti zjištěním odvolacího soudu (zejména co do existence notářského zápisu o zúžení společného jmění účastníků, který žalobce doložil až v příloze k dovolání), a proto jí nelze přiznat relevanci z hlediska přípustností dovolání (k tomu srov. např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle nějž není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, shodně také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4252/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4453/2017).
V dovolání není uvedeno, v čem spatřuje žalobce splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Neformuluje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání, pouze ve své podstatě polemizuje se závěry odvolacího soudu ohledně existence dohody o zúžení společného jmění účastníků.
Ze shora uvedených důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat, a proto je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §241a odst. 2 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 5. 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu