ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.1933.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 1933/2018-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce D. E., zastoupeného JUDr. Ladislavem Zvolským, advokátem se sídlem v Praze 10, Křeslická 301/1, proti žalovanému hlavnímu městu Praha , IČO 00064581, se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 7/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 69 Co 51/2017-101, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 69 Co 51/2017-101, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 11. 2016, č. j. 14 C 7/2015-64, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 14. 11. 2016, č. j. 14 C 7/2015-64, rozhodl, že se do řízení nepřipouští vstup městské části Praha 7, IČO 00063754, se sídlem úřadu v Praze 7, nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného.
Žalobce se v posuzované věci domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti, jež se nachází ve spoluvlastnictví účastníků řízení. Žalovaný navrhl vstup městské části Praha 7 (dále jen „městská část“) do řízení jako vedlejší účastnice, protože městská část nemovitost spravuje, vykonává při nakládání s tímto majetkem (v souladu se Statutem hlavního města Prahy) veškerá práva a povinnosti vlastníka a rozhoduje o všech majetkoprávních úkonech v plném rozsahu. Městská část má z nemovitosti veškeré užitky, příjmy z tohoto majetku plynou do jejího rozpočtu a financuje péči o něj.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovaná vedlejší účastnice nemá právní zájem na výsledku řízení ve smyslu §93 odst. 1 o. s. ř. a vstup městské části jako vedlejší účastnice do řízení nepřipustil. Uvedl, že navrhovaná vedlejší účastnice má na věcí pouze majetkový zájem, protože příjmy z tohoto svěřeného majetku plynou do jejího rozpočtu, nikoliv však zájem právní, neboť vlastníkem nemovitosti je žalovaný a navrhované vedlejší účastnici je svěřena žalovaným pouze správa nemovitosti.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 27. 6. 2017, č. j. 69 Co 51/2017-101, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními nalézacího soudu i jeho právním posouzením věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na právní otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to posouzení právního zájmu ve smyslu §93 o. s. ř. u osoby, které je svěřena správa a hospodaření s nemovitostí, jež je předmětem sporu, vykonává-li tato osoba práva a povinnosti vlastníka nemovitosti. Podle žalovaného má městská část právní zájem na výsledku sporu, neboť jí byla nemovitost svěřena do správy, při nakládání s tímto majetkem fakticky realizuje práva a povinnosti vlastníka věci a přijímá rozhodnutí o všech majetkoprávních úkonech. Její postavení je tak obdobné jako postavení vlastníka věci s tím, že dispozice se svěřeným majetkem je jen ve stanovených případech podmíněna souhlasem žalovaného. Výsledkem sporu může být dotčeno právní postavení navrhované vedlejší účastnice, protože v případě neúspěchu žalovaného jí bude odňata správa nemovitosti, tedy možnost fakticky realizovat práva a povinnosti vlastníka věci. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se připouští vstup městské části do řízení jako vedlejší účastnice.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Namítá, že navrhované vedlejší účastnici byla svěřena pouze správa nemovitosti, vlastníkem nemovitosti je žalovaný, a proto nemůže mít právní zájem na výsledku řízení. Předmětem řízení není správa či hospodaření s nemovitostí, ale zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Toto řízení však nemůže ovlivnit právní postavení navrhované vedlejší účastnice. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. (napadené rozhodnutí závisí na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Podle §93 odst. 1 o. s. ř. se může jako vedlejší účastník vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.
Podle §93 odst. 2 o. s. ř. do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh.
Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08 (uveřejněném – stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu – na nalus.usoud.cz), uvedl, že pojem „právní zájem na výsledku řízení“ není v o. s. ř. blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení, a jeho smyslem je tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné.
V dalších rozhodnutích (usnesení ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 718/06, či usnesení ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 1589/11) Ústavní soud dovodil, že o právní zájem vedlejšího účastníka se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno jeho právní postavení, tj. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Nastalá změna se musí promítat do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů.
V usnesení ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2023 (tato a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách dovolacího soudu – www.nsoud.cz ), k tomu Nejvyšší soud doplnil, že pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby připuštění vedlejšího účastníka do řízení ve smyslu §93 odst. 1 o. s. ř. sám o sobě nepostačuje.
V projednávané věci je nezbytné zohlednit, že městská část jako navrhovaná vedlejší účastnice vykonává ve smyslu §18 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze, č. 131/2000 Sb. (dále jen „zákon č. 131/2000 Sb.“), a §13 a násl. obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy, č. 55/2000 Sb. HMP (dále jen „Statut“), správu nemovitosti, jež je předmětem tohoto řízení. Podle §34 zákona č. 131/2000 Sb. vykonávají městské části při nakládání se svěřeným majetkem hlavního města Prahy práva a povinnosti vlastníka v rozsahu vymezeném tímto zákonem a Statutem. Podle §17 Statutu vykonávají městské části při nakládání se svěřeným majetkem všechna práva a povinnosti vlastníka a rozhodují o všech majetkoprávních úkonech v plném rozsahu s tím, že jen ve stanovených případech je dispozice se svěřeným majetkem podmíněna souhlasem žalovaného (srov. §18 a §19 Statutu). Podle tohoto ustanovení jsou městské části povinny zajišťovat také samostatnou odbornou údržbu svěřeného majetku, odpovídají za technický stav tohoto majetku a vedou jeho účetnictví, majetkovou a odbornou evidenci.
Z uvedeného je zřejmé, že městská část má právní zájem na výsledku projednávané věci (v níž je předmětem řízení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, jež je ve vlastnictví hlavního města Prahy a která byla svěřena městské části do správy), protože vykonává všechna práva a povinnosti vlastníka věci a rozhoduje o všech majetkoprávních úkonech s tím, že jen ve stanovených případech je dispozice se svěřeným majetkem podmíněna souhlasem žalovaného (srov. §18 a §19 Statutu). Rozhodnutím ve věci tedy může být dotčeno právní postavení navrhované vedlejší účastnice, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva, a proto navrhovaná vedlejší účastnice nemá pouhý „morální“, „majetkový“ či jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení, ale i zájem právní.
Uzavřel-li odvolací soud, že městská část nemá právní zájem na výsledku řízení, je jeho rozhodnutí založeno na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu. Dovolání je tak podle §237 o. s. ř. přípustné, a protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., je i důvodné.
Jelikož je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédl podle §242 odst. 3 o. s. ř. i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V posuzované věci navrhl žalovaný vstup městské části do řízení jako vedlejší účastnice. Protože žalobce se vstupem navrhované vedlejší účastnice do řízení nesouhlasil, posoudil soud prvního stupně právní zájem navrhované vedlejší účastnice na výsledku řízení a rozhodl podle §93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. o otázce jejího připuštění do řízení.
Pokud účastník řízení navrhne soudu vstup vedlejšího účastníka do řízení, je soud povinen obrátit se na navrženou osobu, zda se vstupem do řízení souhlasí. Souhlas se vstupem do řízení je nutný vždy, ať má vedlejší účastník vystupovat na kterékoliv straně. K vedlejšímu účastenství nelze nikoho nutit. Vstup vedlejšího účastníka do řízení předpokládá projev vůle, že subjekt do řízení jako vedlejší účastník vstupuje (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 25 Cdo 356/2005).
Protože soud prvního stupně navrhovanou vedlejší účastnici nevyzval k vyjádření, zda se vstupem do řízení souhlasí, je řízení postiženou také jinou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z uvedeného se podává, že dovolání je důvodné. Protože Nejvyšší soud neshledal podmínky pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §243d písm. b) o. s. ř., zrušil rozhodnutí odvolacího soudu (§243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
V rámci dalšího řízení jsou soudy obou stupňů vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně se nejprve obrátí na navrhovanou vedlejší účastnici řízení, zda se vstupem do řízení souhlasí, a příp. znovu posoudí její právní zájem na výsledku řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud ve smyslu §243g odst. 1 o. s. ř. v konečném rozhodnutí ve věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu