ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.2711.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 2711/2018-627
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně EGP Capital a. s. , se sídlem v Praze 3, Pod Krejcárkem 975/2, IČO: 29196841, zastoupené JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem v Kyjově, Svatoborská 363/11, proti žalované FORNAX, spol. s r. o. , se sídlem ve Strážnici, Boženy Hrejsové 1258, IČO: 47907479, zastoupené JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 940/14, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 1796/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2018, č. j. 38 Co 246/2015-600, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2018, č. j. 38 Co 246/2015-600, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 8. 2015, č. j. 7 C 1796/2004-507, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit sklepní prostory, které jsou součástí domu na pozemku parc. č., zapsané na LV pro obec S. a k. ú. S., u Katastrálního úřadu pro J. kraj, Katastrálního pracoviště H., a to v části pod pozemkem parc. č., zapsaného na LV pro obec S. a k. ú. S., u Katastrálního úřadu pro J. kraj, Katastrálního pracoviště H., jak je vyznačeno ve znaleckém posudku soudní znalkyně Marie Lankašové, ze dne 7. 10. 2002 (dále jen „předmětné sklepní prostory“) a předmětné sklepní prostory předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je od roku 1997 vlastnicí domu, pozemků parc. č., žalovaná vlastnicí pozemku parc. č. a domu v k. ú. S. Pod pozemkem žalobkyně parc. č., jakož i pod pozemkem žalovaného parc. č. se nachází nedílný sklepní prostor, složený ze tří částí. Tyto sklepní prostory jsou prostorami podzemními, nejsou vedeny na žádném listu vlastnictví, neexistuje k nim v katastru nemovitostí žádný dokument týkající se historicky tohoto sklepa. Jediná obecná zmínka o něm se nachází v evidenci Národního památkového ústavu v Brně. S ohledem na stanovisko znaleckého ústavu Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o. a na provedené jednání na místě samém dospěl soud k závěru, že zdivo tvoří jediný nedílný celek s podzemní částí domu žalovaného, tj. tvoří jeho základy. Svislá obvodová zeď lihovaru je totiž konstrukčně provázána s nosnou konstrukcí sklepa pod ním se nacházející a nosné konstrukce (klenba sklepa i obvodová zeď lihovaru) vznikly podle zjištěné cihelné vazby ve stejnou dobu, přičemž použitý zdící materiál je shodný. Soud neměl důvod nevěřit závěrům znaleckého ústavu (neboť u znalce se jedná o vysoce odbornou specializaci), který zohlednil veškeré skutečnosti, jež směřovaly k uvedeným závěrům na rozdíl od D., který žádné sondy v nemovitostech neprovedl. Byť znalecký ústav nenazval své odborné vyjádření posudkem, jde o znalecký posudek, neboť odborné vyjádření splňuje všechny náležitosti řádného znaleckého posudku, a soud tedy neměl důvod provádět další znalecký posudek, který by byl formálně nazván znaleckým posudkem. I ze stanoviska Z. B., vyplývá, že budova stojící na pozemku parc. č. byla přímo postavena na klenbovém, z cihel zděném stropu v prvním podzemním podlaží. Sondováním nebyly zjištěny samostatné základy stavby. Sklepní konstrukce je přímo provázána s obvodovou zdí domu, použitý materiál cihly a vazba cihel jsou stejné, takže byly postaveny ve stejné době. Z odborného vyjádření Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o., z jednání na místě samém, z provedených sond bylo jednoznačně prokázáno, že zdivo sklepního prostoru tvoří nedílný celek s podzemní částí domu a nelze je žádným způsobem oddělit. Fyzicky je totiž sklepní prostor součástí objektu nad ním, tedy nemovitosti žalované a nelze ho vyjmout. Vzhledem k tomu soud žalobu na vyklizení zamítl, aniž by se zabýval otázkou vydržení nemovitostí žalobkyní, což v daném případě nepřicházelo ani do úvahy.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2018, č. j. 38 Co 246/2015-600, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud si od společnosti Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o. vyžádal znalecký posudek s tím, že lze využít výsledky dosavadního řízení. Ze sdělení znaleckého ústavu však vyplynulo, že znalecký úkol není možné splnit, neboť znalecký ústav nedisponuje adekvátním technickým zázemím k provádění vyžádaných sond a tuto činnost není schopen pokrýt z vlastních finančních zdrojů, nadto každá sonda je významným statickým zásahem do konstrukce sklepa i do provozních prostor objektu žalovaného a znalec nemůže nést odpovědnost za případné statické poškození konstrukcí vyvolané nadměrnou sondáží. Strany následně byly vyzvány ke sdělení, zda považují sondáže za dostatečné, načež žalobkyně zaslala stanovisko znalce F. D., který zpochybnil předepsaný způsob sondáže. Následně byl soudu předložen „Oponentní znalecký posudek“ uvedeného znalce, v němž poukazuje na řadu rozporů v uvedeném znaleckém stanovisku znaleckého ústavu, které činí závěry nevěrohodnými a místy i chybnými; jde v podstatě o polemiku se závěry učiněnými v dané věci znaleckým ústavem. Podle žalovaného pak nebylo třeba stanovisko doplňovat. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, vycházeje ze stanoviska znaleckého ústavu „Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o.“, zpracovaného čtyřmi odborníky, když uzavřel, že zájmový objekt nad zkoumaným sklepem pod pozemkem parc. č. je ve smyslu základové konstrukce nedílně uložen na klenbě sklepa, svislá obvodová zeď je konstrukčně provázána s nosnou konstrukcí sklepa pod ním se nacházejícím, použitý zdící materiál je shodný, k čemuž dospěl i autorizovaný statik Z. B., který je podle vědomosti odvolacího soudu renomovaným odborníkem a vysokoškolským pedagogem s rozsáhlou publikační činností, tudíž jde o soudního znalce s vyšší odborností a jeho vyjádření má vyšší důkazní sílu než odborné vyjádření, které bylo vyžádáno žalobkyní, nikoliv soudem. Vzhledem k tomu soud nevyhověl návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku, kdy bylo žalobkyní poukazováno na skutečnost, že znalecký ústav zpracoval pouze stanovisko znalce, nikoliv plnohodnotný znalecký posudek. Podle odvolacího soudu by bylo nadbytečné dokazování doplňovat, neboť lze odborná stanoviska znaleckého ústavu vzít za základ pro rozhodnutí ve věci. Poukazuje-li žalobkyně na judikaturu dovolacího soudu, zejména rozsudek sp. zn. 28 Cdo 537/2010, je třeba zdůraznit, že v projednávané věci bylo prokázáno, že sporná část sklepa souvisí s domem žalovaného stavebně technicky (stejné zdivo), ale stavebně nesouvisí se sklepy pod pozemky žalobkyně (kamenné renesanční sklepy a pozdější cihlový sklep s žalovaným činěným předělem na vlastní hranici obou pozemků). Ač by se podle judikatury dovolacího soudu podávalo, že v případě součásti věci musí být kumulativně naplněny znaky funkční a fyzické spojitosti s věci hlavní, bylo prokázáno, že funkční spojitost s věcí hlavní zde nebyla, neboť do sklepa nebyl původně přístup z nemovitosti žalované, předchozí vlastník o existenci sklepů ani nevěděl. Ovšem zásadní okolností je nezměnitelnost stavebně technického spojení se sklepem žalobkyně a na druhé straně změnitelnost funkčního určení sporné části sklepa, tj. jestli má sloužit věci hlavní žalobkyně nebo žalované (viz rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 1964/2003). Na základě toho odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, pokud žalobu na vyklizení předmětných sklepních prostor v části pod pozemkem žalované jako nedůvodnou zamítl, byť se nelze zcela ztotožnit s formulací výroku I. rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 občanského soudního řádu. Žalobkyně se domáhala vyklizení předmětných sklepních prostor nacházejících se pod nemovitostí žalované; tyto prostory byly částí sklepních prostor žalobkyně a přístup k nim byl jen přes nemovitosti žalobkyně, a to až do provedení stavebních úprav žalovanou, která probourala klenbu sklepa a sklepní prostory předělila. V této souvislosti pokládá podle ní doposud nevyřešenou právní otázku, zdali vlastník nemovitosti, pod kterou se nachází zemní sklep, je oprávněn z vlastní vůle oddělit (byť pod obvodem vlastnické hranice svého a sousedního pozemku) zemní sklep a vytvořit situaci, kdy oddělená část sklepních prostor bude tvořit nově součást jeho nemovité věci, a zbylá část sklepních prostor bude tvořit součást sousedního pozemku, pod nímž se nachází. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že předmětné sklepní prostory stavebně souvisí s domem žalované, naopak nesouvisí se sklepy pod pozemkem žalobkyně, a že se ve shodě s judikaturou dovolacího soudu jedná o součást věci hlavní (stavby žalované). Soudy obou stupňů se nevypořádaly se všemi skutečnostmi a důkazy, které žalobkyně na podporu svého nároku uplatnila. Odkazují-li soudy obou stupňů na závěry stanoviska znaleckého ústavu Znalci a odhadci spol. s r. o., nemá taková listina žádnou důkazní sílu a je vyvrácena znaleckým posudkem zpracovaným F. D. Odpověď na otázku, zdali objekt žalované souvisí stavebně technicky se sklepními prostorami nacházejícími se pod pozemkem žalované, má povahu vady řízení. Znalecký ústav Znalci a odhadci spol. s r. o. nejenže nesplnil zadaný znalecký úkol, dovozené závěry jsou procesně nepřípustné, oproti nim stojí závěry znaleckého posudku D., které je zpochybňují, neboť byl prokázán opak, a to nejen vyhodnocením sond, ale i řadou jiných důkazů. Nesouhlasí s tím, že by uvedenému znaleckému ústavu byl zamezen přístup do sklepních prostor, pročež nemohl být zpracován znalecký posudek. V tomto směru odkazuje na závěry obsažené v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 671/2011 a 22 Cdo 4532/2010 a má za to, že za daného stavu měl být zpracován revizní znalecký posudek. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, eventuálně aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po tomto datu (srovnej článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z hlediska procesní ekonomie se dovolací soud nejdříve zabýval námitkou, že soud měl nechat vypracovat revizní znalecký posudek.
Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce dokazování skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí.
Podle §125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.
Podle §127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost (odstavec 3).
Podle §127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
V řízení tvrzené skutečnosti nemůže vzít soud zpravidla bez dalšího za prokázané, nýbrž musí jejich pravdivost ověřit v procesu dokazování. K prokázání tvrzených skutečností mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci; jednotlivé provedené důkazy pak soud hodnotí samostatně a ve vzájemné souvislosti v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Ne vždy však soudce disponuje potřebnými znalostmi, aby si mohl o věci učinit sám náležitý úsudek, nýbrž se bude muset spolehnout na odborný úsudek třetí osoby, která potřebnými znalostmi disponuje.
V případech, kdy se otázka, která má být předmětem odborného posouzení, nejeví jako složitá, může si soud vyžádat u orgánu veřejné moci odborné vyjádření (srovnej §127 odst. 1 o. s. ř.), popřípadě může vyjít z odborného vyjádření, které mu předložil účastník řízení [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1619/99 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 1999, č. 11, s. 362)]. Odborné vyjádření není znaleckým, ale listinným důkazem, svou povahou se však znaleckému posudku blíží, pročež proti odbornému vyjádření mohou účastníci vznést v podstatě všechny námitky, které by jim příslušely proti znaleckému posudku [Ze zhodnocení praxe soudů při výkladu a aplikaci ustanovení novely občanského soudního řádu (zákona č. 49/1973 Sb.), schváleného usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16. 12. 1974, sp. zn. Plsf 2/74 (uveřejněného pod č. 1/1975 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Jeví-li se závěry vyplývající z odborného vyjádření přesvědčivými a nejsou-li zpochybňovány okolnostmi uváděnými účastníky řízení či dalšími provedenými důkazy, může soud vyjít z tohoto vyjádření; v opačném případě by měl soud ve shodě s §127 odst. 1 větou druhou o. s. ř. ustanovit znalce a v závislosti na okolnostech případu mu může uložit, aby vyhotovil písemně znalecký posudek.
Znalecký posudek má přesně stanovené náležitosti. Podle §13 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, v posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek) (odstavec 2). Písemný znalecký posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí (odstavec 3). Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku (odstavec 4).
Znalecký posudek hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., od jiných se však tento důkaz liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad §132 o. s. ř. Soud při hodnocení znaleckého posudku musí zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který soud vymezil ve svém opatření, případně nesplnil jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, nynější právní úprava (na rozdíl od dřívější úpravy) postup soudu pro tento případ upřesnila a v §127 odst. 2 o. s. ř. mu stanovila povinnost požádat znalce o vysvětlení. Dospěje-li soud k závěru o negativním výsledku tohoto vysvětlení, nechá zpracovat revizní znalecký posudek.
Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem sice soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001 (uveřejněný pod č. C 1 186 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), či ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007 (uveřejněný pod č. 7 649–7 652 v Souboru)].
Obdobně jako s posudkem vyžádaným soudem se zachází též se znaleckým posudkem, který předložila strana sporu ve shodě s §127a o. s. ř., pokud obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013 (uveřejněný pod č. 38/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Promítnuto do poměrů této věci pochybil již soud prvního stupně. Ten sice správně připustil, aby některá ze stran předložila v řízení vyjádření odborníka (experta) v dané oblasti, případně vyjádření znalce, které není znaleckým posudkem (zde znalecké stanovisko), aby se vyjádřili k povaze sklepních prostor a k jejich odlišení od stavby ve vlastnictví žalované. S takovým vyjádřením je však možné zacházet toliko jako s listinným důkazem; pokud tedy vyjádření předložené jednou ze stran je relevantně zpochybňováno druhou stranou sporu či jinými provedenými listinnými důkazy, bylo namístě přistoupit k ustanovení znalce a případně mu uložit, aby vyhotovil písemný znalecký posudek. Platí přitom, že znalec je povinen splnit zadání (znalecký úkol) a vyhotovit znalecký posudek se všemi formálními náležitostmi; nelze si toliko vystačit se „znaleckým stanoviskem“, které je sice podobně strukturováno jako znalecký posudek, ovšem není k němu přiložena doložka znalce; takové znalecké stanovisko nelze v žádném případě považovat za „materiální“ znalecký posudek.
Soud prvního stupně uvedl, že „i když v daném případě znalec Znalci a odhadci
– znalecký ústav s. r. o. nenazval své odborné vyjádření posudkem, jde o znalecký posudek, neboť toto odborné vyjádření splňuje všechny náležitosti řádného znaleckého posudku a soud tedy neměl důvod provádět další znalecký posudek, který by byl nazván znaleckým posudkem a tento název by byl jen formálním názvem“.
S tím nelze souhlasit. Jestliže soud prvního stupně měl za to, že jsou u „znaleckého stanoviska“ splněny veškeré náležitosti stanovené pro „znalecký posudek“, bylo namístě se znalce zeptat, proč zvolil jinou než zákonem předpokládanou terminologii, zdali jde o omyl, nebo zda se o znalecký posudek ve skutečnosti nejedná. To je velmi podstatné pro zjištění, zda se jedná (má jednat) o znalecký posudek ve smyslu §127 o. s. ř., popř. §127a o. s. ř., či nikoliv. Od toho se odvíjí odpovědnost znalce za (ne)splnění znaleckého úkolu, vymezení přípustné obrany účastníků řízení, jakož i podoba soudního přezkumu tohoto „znaleckého stanoviska“. Kdyby se totiž jednalo o znalecký posudek ve smyslu §127 o. s. ř., má soud v případě pochybností vyslechnout znalce a pokusit se nedostatky posudku odstranit, případně nechat vyhotovit revizní znalecký posudek; v případě stanoviska, které není znaleckým posudkem, takový postup do úvahy nepřichází.
Na uvedeném by ničeho nemohla změnit ani skutečnost, že znalec nebyl schopen znalecký posudek vyhotovit pro nesoučinnost některé strany sporu. Stranám sporu lze ve shodě s §127 odst. 4 o. s. ř. uložit povinnost součinnosti se znalcem. Splnění této povinnosti lze vymáhat ukládáním pořádkových opatření, konkrétně předvedení (§52 o. s. ř.) či pořádkových pokut (§53 o. s. ř.) – [rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 31. 5. 1972, sp. zn. 1 Cz 56/72 (uveřejněný pod č. 29/1973 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), či ze zprávy o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79 občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České socialistické republiky, schválené usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Pls 3/80 (uveřejněné pod č. 1/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Bezdůvodné odepření povinnosti součinnosti lze rovněž zohlednit v rámci volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.).
S ohledem na uvedené lze uzavřít, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; ačkoliv tuto vadu bylo lze odstranit v rámci odvolacího řízení, odvolací soud ji i přes počáteční snahu neodstranil.
Odvolací soud uvedl, že jelikož společnost Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o. nemohla před soudem prvního stupně zpracovat plnohodnotný znalecký posudek, nýbrž pouze stanovisko znalce, neboť nebyla vpuštěna do domu žalobkyně pro „nenabytí usnesení o ustanovení znalce právní moci a pro neuvědomění žalobkyně“, vyžádal si soud od tohoto subjektu znalecký posudek s tím, že může využít výsledky dosavadního řízení. Uvedená společnost pak sdělila, že není možné znalecký úkol splnit, neboť nedisponuje adekvátním technickým zázemím k provádění vyžádaných sond a tuto činnost není ani schopna pokrýt z vlastních finančních zdrojů, kdy každá sonda je významným statickým zásahem do konstrukce vlastního sklepa i do provozních prostor žalované a kdy společnost nemůže nést odpovědnost za případné statické poškození konstrukcí vyvolané nadměrnou sondáží vyžadovanou soudem nebo stranami sporu, přičemž s ohledem na dříve provedené šetření nevidí důvod nebo nutnost již dříve provedený rozsah sondáže rozšiřovat. Na základě toho odvolací soud vyzval strany k sdělení, zda považují stávající rozsah sondáže za nedostatečný. Žalobkyně se vyjádřila prostřednictvím F. D., podle něhož předepisující způsob sondáže je kontraproduktivní, vrty jsou velmi obtížně proveditelné, náklady neúměrně vysoké, těžko takto půjde učinit jednoznačný závěr; při neexistenci dokumentace nelze předvídat, jaký je stav konstrukcí a podloží v zabudované části stavby. Posléze předložila žalobkyně odvolacímu soudu listinu „Oponentní znalecký posudek“ F. D., z něhož se podává, že jde o oponentní posouzení Stanoviska znalce ze dne 19. 1. 2012 a 5. 11. 2012, kdy se uvádí, že byla zjištěna celá řada rozporů, která činí závěry nevěrohodnými a místy i chybnými, k tomuto „oponentnímu znaleckému posudku“ přiložil uvedený znalec též znaleckou doložku (důkaz tímto „oponentním znaleckým posudkem“ byl následně při jednání odvolacího soudu proveden). Žalovaná sdělila, že není třeba stanovisko znaleckého ústavu nijak doplňovat. Odvolací soud od vyhotovení znaleckého posudku nakonec upustil.
Odvolacímu soudu lze stejně jako soudu prvního stupně vytknout, že způsobem odpovídajícím zákonu neprovedl dokazování týkající se povahy předmětných sklepních prostor a jejich vztahu k budově žalované. Byť odvolací soud správně nařídil vyhotovit znalecký posudek, kterým by byla uvedená otázka zjištěna, od tohoto znaleckého posudku upustil. V této souvislosti měl soud třeba i za součinnosti znalce zjistit, zdali lze tvrzené skutečnosti znalecky prokázat, zdali lze zvolit jinou metodu, zdali je možné vyhotovit znalecký posudek na základě současného obsahu spisu, případně se mohl dotázat jiného znalce či znaleckého ústavu, zdali znalecký posudek oni vyhotovit dokáží. Rovněž případné náklady na znalecké dokazování je možné řešit zákonem předvídaným způsobem, a sice prostřednictvím zálohy na dokazování podle §141 o. s. ř.
Dále je třeba zdůraznit, že žalobkyně předložila odvolacímu soudu listinu „Oponentní znalecký posudek“ F. D.; tento odvolacím soudem k důkazu provedený znalecký posudek (na rozdíl od „znaleckých stanovisek“) obsahoval doložku uvedeného znalce, pročež se nabízelo zvážit, zdali tento znalecký posudek splňuje i další zákonem požadované náležitosti a lze jej tak považovat za znalecký posudek předložený soudu účastníkem řízení v souladu s §127a o. s. ř.
I kdyby však dovolací soud pominul výše uvedené vady, nelze souhlasit ani s tím, jak odvolací soud odůvodnil závěr o skutkovém stavu.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které vycházely ze Stanoviska znalce ze dne 19. 1. 2012, doplněného dne 27. 9. 2012, podaného subjektem Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o., zpracovaného čtyřmi odborníky, když uzavřel, že zájmový objekt nad zkoumaným sklepem pod parcelou č. k. ú. S., je ve smyslu základové konstrukce nedílně uložen na klenbě sklepa, svislá obvodová zeď je konstrukčně provázána s nosnou konstrukcí sklepa pod ním se nacházejícím, použitý zdící materiál je shodný, a k tomuto závěru dospěl i autorizovaný statik Z. B., který je znalcem z oboru stavebnictví – stavby obytné a průmyslové, a je autorizovaným inženýrem pro statiku a dynamiku staveb. Jde přitom, jak je odvolacímu soudu známo, o renomovaného odborníka a vysokoškolského pedagoga s rozsáhlou publikační činností, tudíž podle názoru odvolacího soudu jde o soudního znalce s vyšší odborností, a jeho vyjádření má vyšší důkazní sílu, než odborné vyjádření, které bylo vyžádáno žalobcem, nikoliv soudem. Z výše uvedených důvodů nevyhověl odvolací soud návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku, kdy bylo žalobkyní poukazováno na skutečnost, že znalecký ústav zpracoval pouze stanovisko znalce, nikoliv plnohodnotný znalecký posudek. Odvolací soud měl za to, že v tomto případě by bylo nadbytečné dokazování doplňovat, kdy – jak je výše uvedeno – lze odborná stanoviska znaleckého ústavu a jeho závěry vzít za základ pro rozhodnutí v této věci.
Pomine-li dovolací soud výše uvedené, tedy výhrady ke znaleckému stanovisku, jakož i skutečnost, že žalobkyně předložila odvolacímu soudu oponentní znalecký posudek, který by mohl být považován za znalecký posudek ve smyslu §127a o. s. ř., nelze považovat odůvodnění odvolacího soudu za vyhovující §157 odst. 2 o. s. ř., především za vypořádávající se se vším, co vyšlo v řízení najevo, a za přesvědčivé [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010 (uveřejněné pod č. C 9 339–9 341 v Souboru)]. Ačkoliv žalobkyně vyjádřila řadu argumentů, jimiž závěry „znaleckého stanoviska“ zpochybňovala, odvolací soud se s nimi nijak konkrétně věcně nevypořádal, toliko obecně uvedl, že upřednostnil závěry znaleckého stanoviska, které měl potvrdit i autorizovaný statik. Odhlédne-li dovolací soud od toho, že žádná z uvedených osob nenese trestní odpovědnost za nesprávnost svých stanovisek ve smyslu §346 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, neboť se o znalecké posudky nejedná, nelze považovat za logicky odůvodněný závěr, že stanovisko vícero osob, popřípadě stanovisko renomovaného odborníka a vysokoškolského pedagoga s publikační činností je bez dalšího správné. Názor, že vyjádření takového odborníka má vyšší důkazní sílu než odborné vyjádření vyžádané účastníkem řízení, je pak zcela rozporný se současnou zákonnou úpravou, která naopak předpokládá, že všechny důkazy mají zásadně stejnou důkazní sílu a soud je nucen se s nimi vypořádat v rámci volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.). To platí tím spíše, jestliže by žalobkyně předložila posudek s možnými náležitostmi §127a o. s. ř.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že nelze souhlasit se žalobkyní s tím, že by měl být s ohledem na jí uplatněné námitky vyhotoven v tomto konkrétním případě revizní znalecký posudek. Není tomu tak však proto, že by její námitky byly irelevantní a soudy by se jimi nemusely zabývat, ale proto, že doposud nebyl v řízení proveden řádný znalecký posudek, pročež z logiky věci nemůže být revizní znalecký posudek vyhotoven.
Rovněž odvolací soud tedy zatížil své rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a námitka nesprávného posouzení otázky procesního práva byla proto uplatněna zcela právem.
V dalším řízení bude odvolací soud důsledně postupovat – co do zjišťování skutkového stavu – podle §127, resp. §127a o. s. ř. a z hlediska vypořádání se s námitkami žalobkyně způsobem vyplývajícím z §157 odst. 2 o. s. ř.
Konkrétně by si pak odvolací soud měl nejprve vyjasnit, zdali disponuje znaleckým posudkem vyhotoveným na výzvu soudu nebo předloženým účastníkem řízení ve shodě s §127a o. s. ř., který splňuje všechny formální a obsahové náležitosti na něj kladené. Pokud by takový znalecký posudek nebyl doposud vyhotoven, nabízí se jej nechat vyhotovit, bude-li vyhotovení možné, neboť „znalecká stanoviska“ se s ohledem na výhrady žalobkyně nejeví jako postačující. Pokud by již takový znalecký posudek vyhotoven byl, je třeba zkoumat, zdali jeho závěry a odůvodnění jsou přesvědčivé a nejsou náležitě zpochybněny; v opačném případě by totiž bylo nezbytné nařídit vyhotovení revizního znaleckého posudku.
S ohledem na řádně neprovedené dokazování a v důsledku toho dostatečně nezjištěný skutkový stav, který je v daném případě pro právní posouzení věci stěžejní, se dovolací soud blíže nezabýval povahou sklepních prostor, tedy zdali se jedná o samostatnou věc v právním slova smyslu, o součást věci jiné či o jiný výjimečný, zcela specifický případ [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4949/2008 (uveřejněný pod č. 9 674 v Souboru)]; žádnou z uvedených variant dovolací soud nijak nepředjímá.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. spočívá ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud podle §243e odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek v tomto rozsahu, jakož i v závislých výrocích II. a III., jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc mu vrátil podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 9. 2018
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu