ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.326.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 326/2018-1292
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Letiště Příbram, s. r. o. , se sídlem v Drásově, Skalka 39, IČO: 27421821, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Komenského náměstí 289, proti žalované AIR STATION s. r. o. , se sídlem v Praze 5 – Zbraslavi, Žitavského 496, IČO: 28410513, zastoupené Mgr. Vladislavem Jirkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 807/64, o zřízení věcného břemene k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 70/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, č. j. 27 Co 454/2016-1094, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalované na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, č. j. 27 Co 454/2016-1094, se zamítá .
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč k rukám její právní zástupkyně.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 29. 6. 2016, č. j. 12 C 70/2011-910, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 17. 3. 2017, č. j. 12 C 70/2011-1156, ve výroku I. zřídil ve prospěch žalobkyně – provozovatele letiště Příbram věcné břemeno k pozemkům v k. ú. a obci S., okres P., zapsaným na LV u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P. Zřízené věcné břemeno spočívá v zajišťování provozování letiště a potřeb leteckého provozu v souladu se zákonem č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o civilním letectví“ nebo „ZCL“), v zajišťování možnosti pro přistávání a vzlety letadel, pohyb letadel, zajišťování ochrany a ošetřování letadel, v zajišťování a uskutečňování leteckých činností, v zajišťování pořádku, bezpečnosti, záchranné hasičské služby na letišti, zajišťování ochrany před protiprávními činy, ohrožujícími bezpečnost civilního letectví, v zajišťování údržby a rozvoje letiště podle podmínek stanovených pro provozování letiště. Ve výroku II. zřídil ve prospěch žalobkyně – provozovatele letiště Příbram věcné břemeno k částem pozemků v k. ú. a obci S., okres P., zapsaným na LV u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P., a to v rozsahu daném podle geometrického plánu č. 391-1258/2014, který vyhotovil ENERGON Dobříš, s. r. o., Průmyslová 1665, 263 01 Dobříš. Zřízené věcné břemeno spočívá v zajišťování provozování letiště a potřeb leteckého provozu v souladu se zákonem o civilním letectví, v zajišťování možnosti pro přistávání a vzlety letadel, pohyb letadel, zajišťování ochrany a ošetřování letadel, v zajišťování a uskutečňování leteckých činností, v zajišťování pořádku, bezpečnosti, záchranné hasičské služby na letišti, zajišťování ochrany před protiprávními činy, ohrožujícími bezpečnost civilního letectví, v zajišťování údržby a rozvoje letiště podle podmínek stanovených pro provozování letiště. Věcné břemeno bylo zřízeno za náhradu a po dobu, kdy bude žalobce držitelem oprávnění provozování Letiště Příbram (LKPM). Ve výroku III. zřídil ve prospěch žalobkyně – provozovatele letiště Příbram věcné břemeno k částem pozemků v k. ú. a obci S., okres P., zapsaným na LV u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P., a to v rozsahu daném podle geometrického plánu č. 398-1355/2015, který vyhotovil ENERGON Dobříš, s. r. o., Průmyslová 1665, 263 01 Dobříš. Zřízené věcné břemeno spočívá v zajišťování provozování letiště a potřeb leteckého provozu v souladu se zákonem o civilním letectví, v zajišťování možnosti pro přistávání a vzlety letadel, pohyb letadel, zajišťování ochrany a ošetřování letadel, v zajišťování a uskutečňování leteckých činností, v zajišťování pořádku, bezpečnosti, záchranné hasičské služby na letišti, zajišťování ochrany před protiprávními činy, ohrožujícími bezpečnost civilního letectví, v zajišťování údržby a rozvoje letiště podle podmínek stanovených pro provozování letiště. Věcné břemeno bylo zřízeno za náhradu a po dobu, kdy bude žalobkyně držitelem oprávnění provozování Letiště Příbram (LKPM). Ve výroku IV. uložil žalobkyni, oprávněné z věcného břemene, povinnost zaplatit žalované, povinné z věcného břemene, náhradu za zřízení věcného břemene provozování letiště v roční výši 551 768 Kč, splatné vždy do 31. 12. příslušného kalendářního roku. Ve výroku V. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 60 596 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právní zástupkyně žalobkyně. Dále rozhodl o náhradě nákladů státu.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 27 Co 454/2016-1094, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 54 667 Kč a žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni tuto náhradu k rukám její právní zástupkyně (výrok I.) Jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., IV. a ve zbylém rozsahu výroku V. potvrdil; ve výroku II. s tím, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán č. 391-1258/2014, vyhotovený ENERGON Dobříš, s. r. o., Průmyslová 1665, 263 01 Dobříš, ověřený úředně oprávněným zeměměřicským inženýrem Ing. Michalem Jarůškem dne 10. 12. 2014 pod č. 2161/2014 a ve výroku III. s tím, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán č. 398-1355/2015, vyhotovený ENERGON Dobříš, s. r. o., Průmyslová 1665, 263 01 Dobříš, ověřený úředně oprávněným zeměměřicským inženýrem Ing. Michalem Jarůškem dne 23. 12. 2015 pod č. 2388/2015 (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání opírá o §237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení, příp. aby jej zrušil, a vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhuje, aby dovolací soud odložil právní moc rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalobkyně považuje dovolání za nedůvodné a se závěry odvolacího soudu se ztotožňuje. Zásadně nesouhlasí s odkladem právní moci napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 16. 2. 2017, tedy před 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Dovolatelka pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu s tím, že by právní posouzení projednávané věci mělo být jiné. Pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačuje k projednání dovolání, neboť dovolatelka nevymezila konkrétní předpoklad přípustnosti dovolání u jednotlivých právních otázek, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Mají-li být tyto právní otázky posouzeny jinak, neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl Nejvyšší soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Dovolatelka tedy nedostála zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů dovolání trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.). Z judikatury Ústavního soudu potom vyplývá, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) ].
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud se otázkou zřízení věcného břemene k letištním pozemkům ve vztahu k námitkami žalované, které uplatnila již v odvolacím řízení, velmi podrobně zabýval a jeho závěry jsou správné.
Podle §30a odst. 1 zákona o civilním letectví soud na základě návrhu provozovatele letiště, které existuje ke dni 31. 12. 2009, rozhodne o zřízení věcného břemene pro provozování letiště k letištnímu pozemku, na němž se nachází letiště, nebo jeho část, které existují ke dni 31. 12. 2009, za účelem provozování letiště. Zřízení věcného břemene provozování letiště je přípustné jen tehdy, převažuje-li veřejný zájem na jeho zřízení nad zachováním dosavadních práv vlastníka letištního pozemku a nepodařilo-li se provozovateli letiště právo k letištnímu pozemku získat dohodou.
K jednotlivým námitkám dovolatelky pak dovolací soud uvádí následující:
Pokud dovolatelka tvrdí, že měl odvolací soud zohlednit, že je vlastnicí nadpoloviční většiny letištních pozemků, a svědčí jí proto podle §27 odst. 3 zákona o civilním letectví přednostní právo na vydání povolení k provozování letiště, že o vydání povolení k provozování letiště požádala a správní řízení o její žádosti právě probíhá, dovolací soud připomíná, že občanskoprávním soudům nepřísluší rozhodovat o věcech spadajících do kompetence jiných orgánů (v tomto případě správních). Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 6 As 219/2017 uvedl, že „stanoví-li §27 odst. 3 zákona o civilním letectví, že se povolení provozovat letiště vydá přednostně vlastníku nadpoloviční většiny letištních pozemků, znamená to pouze, že v případě více zájemců o provozování letiště, kteří splňují podmínky pro vydání povolení, se provozovatelem stane právě většinový vlastník. “ Majoritní vlastník tak musí nejprve splnit podmínky nutné pro vydání povolení provozovat letiště a teprve po splnění podmínek může být upřednostněn před ostatními žadateli. K řízení o žádosti o povolení provozovat letiště je pak podle §27 zákona o civilním letectví příslušný Úřad pro civilní letectví a dovolacímu soudu nepřísluší předjímat jeho rozhodnutí.
Dovolatelka rovněž nesouhlasí s tím, aby věcným břemenem byly zatíženy pouze pozemky nezbytně nutné k zachování provozu letiště, vyznačené podle požadavku žalobkyně v geometrických plánech. Namítá, že zřízením věcného břemene k části pozemku je omezena v užívání pozemku celého, nikoli jen předmětné části. Znehodnocením zbývající části pozemku dochází k omezení vlastnického práva k celému pozemku a rovněž ke znehodnocení zbytku letiště jako celku. Podle dovolatelky se odvolací soud případným znehodnocením pozemků ve smyslu §35a odst. 5 dostatečně nezabýval a za správný nepovažuje ani závěr odvolacího soudu o možnosti hospodářského a zemědělského využití zbylých pozemků.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že navzdory uplatněnému dovolacímu důvodu dovolatelka zpochybňuje výhradně skutková zjištění nalézacích soudů. Dovolací soud je však zjištěným skutkovým stavem vázán. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci - §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Odvolací soud se navíc shodnými námitkami dovolatelky, jak již bylo uvedeno výše, podrobně zabýval v odvolacím řízení a dostatečně se s nimi vypořádal. Ze skutkových zjištění přitom vyplynulo, že pozemky nevyužívané žalobkyní pro letištní účely zůstávají hospodářsky využitelné a je o ně zájem u zemědělsky hospodařících subjektů. Jejich užití je pouze limitováno uzavřením koordinační dohody s provozovatelem letiště, výběrem vhodných plodin, atd.
Dovolatelka se rovněž může domáhat případné náhrady za omezení vlastnického práva zřízením ochranného pásma letiště, neboť Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4079/2016, uvedl, že „zatímco náhradu za zřízení věcného břemene stanoví soud při jeho zřízení podle §30a ZCL, náhrady za omezení vlastnického práva zřízením ochranného pásma letiště se účastník musí domáhat samostatně; lze ji, odůvodňují-li to okolnosti dané věci, poskytnout na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny, neboť zákon o civilním letectví poskytnutí náhrady neupravuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1022/2014, srovnej také rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3447/2013, publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 20/2014 na str. 719).“
Námitkami do skutkových zjištění jsou pak i další výhrady dovolatelky ohledně závěru odvolacího soudu, že provozovateli letiště (žalobkyni), se nepodařilo získat právo k letištním pozemkům dohodou. Její tvrzení o tom, že žalobkyně odmítla takovou dohodu uzavřít, ve světle skutkových zjištění odvolacího soudu zjevně neobstojí, neboť se z nich podává, že uzavření dohody se nezdařilo především z důvodu nelegitimního požadavku dovolatelky na větší rozsah věcného břemene, než činil požadavek žalobkyně, což v konečném důsledku vedlo soud prvního stupně k tomu, aby se pokusil dosáhnout smírného řešení pomocí mediace, kterou účastníkům nařídil, a která však byla neúspěšná.
Dovolatelka rovněž namítá vady řízení spočívající v tom, že jí nebyl společně s rozsudkem odvolacího soudu doručen i geometrický plán, který je jeho nedílnou součástí, a dále, že byla krácena ve svých procesních právech, neboť odvolací soud nevyhověl její žádosti o odročení jednání. Dovolací soud však podle §242 odst. 3 o. s. ř. smí ke zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, publikované pod číslem 82/2006 v časopise Soudní judikatura). Tento předpoklad však naplněn není. Navíc dovolatekou namítané nedoručení geometrického plánu bylo napraveno a geometrický plán společně s rozsudkem odvolacího soudu jí byl opětovně doručen 4. 1. 2018 (viz č. l. 1110 spisu).
Protože dovolání žalované není přípustné, dovolací soud ho podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Protože Nejvyšší soud bez odkladu rozhodl o podaném dovolání žalované tak, že ho odmítl, neshledal důvod pro navrhované odložení právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť žalovaná není závažně ohrožena ve svých právech (§243 písm. b) o. s. ř. Návrh na odložení právní moci napadeného rozhodnutí proto dovolací soud zamítl.
V souladu s §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná povinnost jí uloženou tímto rozhodnutím dobrovolně, může se žalobkyně domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. března 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu