ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.460.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 460/2018-254
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) J. K. , a b) R. K. , zastoupených JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova 139, proti žalovanému J. K. , o odstranění stavby plotu z pozemku žalobců a kůlny z pozemku žalovaného, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 158/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. září 2017, č. j. 64 Co 144/2017-226, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 2. 2017, č. j. 4 C 158/2014-189, zamítl žalobu na odstranění stavby plotu žalovaného z pozemku v k. ú. J. (výrok I.), zastavil řízení o návrhu na odstranění stavby kolny, která je součástí pozemku žalovaného v k. ú. J., s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena Městskému úřadu v Klatovech, odbor výstavby a územního plánování (výrok II.), uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 4 580 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a České republice na účet soudu prvního stupně náklady řízení ve výši 4 029 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).
K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2017, č. j. 64 Co 144/2017-226, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. potvrdil (výrok I.), zastavil odvolací řízení o odvolání žalobců směřující do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně (výrok II.) a uložil žalobcům povinnost nahradit společně a nerozdílně žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 2 103 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které považují za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu. Namítají nedostatek poučení o dovolání, poukazují na průběh jednání před odvolacím soudem, konkrétně že zástupkyně žalobců se nemohla řádně vyjádřit k jimi předloženým listinným důkazům, když ji předsedkyně senátu nenechala domluvit a rovnou se zeptala žalovaného, jestli s navrženými důkazy souhlasí. Poté, co bylo zástupkyni žalobců přikázáno, aby se posadila, vznesli námitku podjatosti, přesto však bylo ve věci rozhodnuto bez řádného vypořádání této námitky. Odvolací soud nevzal na vědomí listinné důkazy (fotografie) předložené při jednání a ani o nich nerozhodl. Stran nároku na odstranění stavby plotu nezohlednil soud prvního stupně skutečnost, že dřevěný plot žalovaného není na stejném místě, na kterém stál původní plot žalobců, když podle předložených fotografií je zřejmé, že původní plot byl posunut směrem na jejich pozemek, nebylo ani zohledněno, že plot žalovaného je připevněn na zadní stěnu domu žalobců. Odvolací soud se přiklonil k tvrzení žalovaného, evidentně mu nadržoval i tím, že mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení, ačkoliv jako účastník řízení na ně nemá nárok. V důsledku neprovedení důkazů soudem prvního stupně, zejména prohlídkou na místě samém, a následně odvolacím soudem došlo k tomu, že soudy obou stupňů rozhodly ve prospěch žalovaného, ač evidentně porušil zákon tím, že postavil plot bez oznámení stavebního úřadu a bez souhlasu žalobců s připevněním plotu na zadní stěnu jejich domu. Rozhodnutí soudů obou stupňů nelze považovat za správné a spravedlivé; soudy neučinily nic pro to, aby „věc řádně rozkryly“, a zjistily tak skutečný stav věci. S ohledem na uvedené navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobců nevyjádřil.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) a e) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [písm. c)] či proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 [písm. e)].
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )].
Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V dané věci není dovolání do rozsudku odvolacího soudu ve výroku II. přípustné podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. z toho důvodu, že proti tomuto výroku je přípustná žaloba pro zmatečnost; dovolání k tomuto výroku ostatně žádnou argumentaci neobsahuje. Dovolání do rozsudku odvolacího soudu ve výroku I. v části, v níž byly potvrzeny výroky III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, a do výroku III., není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť žalobcům nebyla na náhradě nákladů řízení uložena v součtu povinnost alespoň ve výši 50 000 Kč; i zde ostatně v dovolání schází jakákoliv argumentace.
Dovolání není přípustné ani do rozsudku odvolacího soudu ve výroku I. v části, v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (tedy do věci samé). Ač v této souvislosti dovolatelé předesílají, že spatřují přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. z důvodu, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ve skutečnosti žádnou konkrétní právní otázku neuvádějí; nezmiňují tedy, se kterým konkrétním právním závěrem odvolacího soudu nesouhlasí, a nijak nevysvětlují, jak by tento právní závěr měl být v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu či soudu ústavního.
Obsahem dovolání je sice vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, tento nesouhlas je však veden v rovině skutkové, případně v rovině výhrad postupu odvolacího soudu (vad řízení). Zde je však třeba zdůraznit, že jediným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.); argumentem a contrario jsou skutkové otázky z dovolacího přezkumu zcela vyloučeny a námitky vad řízení může dovolací soud řešit podle §242 odst. 3 o. s. ř. až tehdy, je-li dovolání shledáno přípustným. Na úpravu důvodů dovolání úzce navazuje i problematika jeho přípustnosti, neboť podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné pouze pro řešení otázky hmotného či procesního práva, tedy měla by směřovat právě k nesprávnému právnímu posouzení věci. Judikatura Nejvyššího soudu [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014 (obě dostupná na www.nsoud.cz )], připustila, že řádně vymezená otázka přípustnosti dovolání se může týkat i tvrzených vad řízení; to však v posuzovaném případě splněno nebylo.
Nad rámec uvedeného lze k námitce rozhodnutí odvolacího soudu i přes uplatněnou námitku podjatosti uvést, že se jedná o námitku zmatečnostní podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., která k přípustnosti dovolání vést nemůže, neboť k odstranění tohoto případného procesního nedostatku slouží žaloba pro zmatečnost. Ostatně odvolací soud nepochybil, jestliže i přes uplatněnou námitku podjatosti věcně rozhodl. Jestliže byla totiž námitka podjatosti uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta,
a měl-li soud za to, že námitka není důvodná, nebylo ve shodě s §15b odst. 2 o. s. ř. povinností odvolacího soudu předložit námitku k rozhodnutí soudu nadřízenému [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 714/2002 (dostupné na www.nsoud.cz) ].
Jelikož je dovolání zčásti nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. c) a e) o. s. ř. a zčásti nepřípustné pro nevymezení otázky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2018
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu