ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.484.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 484/2018-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně L. D. , proti žalovanému J. D. , zastoupenému JUDr. Jiřím Běleckým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 59, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 348/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2017, č. j. 54 Co 457/2017-43, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.
– dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Žalobkyně podala dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 20. 12. 2017, č. j. 54 Co 457/2017-43, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 11. 2017, č. j. 26 C 348/2017-31, jímž nebylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a jejímu návrhu na osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu vyhověl.
Podle §241b odst. 1 o. s. ř. za použití §210 odst. 1 věty druhé o. s. ř. nebylo dovolání žalovanému doručováno.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
V dané věci žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci návrhu žalobkyně na osvobození od soudního poplatku; takové dovolání je však podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. nepřípustné. Na uvedeném ničeho nemění ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání; to totiž nemůže založit přípustnost dovolání tam, kde ji zákon vylučuje [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014, či ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1575/2017 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2018
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu