ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.814.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 814/2018-248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň a) M. K. H. , a b) Š. M. , obou zastoupených JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Poděbradova 54, proti žalovanému J. H. , zastoupenému Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 186/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2017, č. j. 19 Co 251/2017-221, 19 Co 252/2017-221, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyň JUDr. Jiřího Bláhy.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 5. 2017, č. j. 7 C 186/2015-179, zamítl žalobu na určení, že ke dni úmrtí zůstavitelky V. H., zemřelé dne 31. 1. 2015, byly ve společném jmění zůstavitelky a žalovaného práva a povinnosti spojené s účty blíže specifikovanými ve výroku I. odst. 1 – 3 rozsudku a osobní automobil zn. reg. zn. (výrok I.) a členský podíl, včetně členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu Stavební bytové družstvo občanů v Jičíně, IČ 00044733, vztahující se k družstevnímu bytu o velikosti 1+3 v domě čp. v prvém podlaží, v ulici Š., v obci H. (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) a o nákladech státu (výrok IV.).
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyň rozsudkem ze dne 17. 10. 2017, č. j. 19 Co 251/2017-221, 19 Co 252/2017-221, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že určil, že výhradně zůstavitelce náležel ke dni jejího úmrtí členský podíl, včetně členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu Stavební bytové družstvo občanů v Jičíně, IČ 00044733, vztahující se k družstevnímu bytu o velikosti 5+1 v prvém podlaží domu čp. v ulici Š., v obci H. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Rozhodl také o nákladech státu (výrok IV. a V.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že „právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak“, s tím, že věcně správné bylo rozhodnutí soudu prvního stupně. Smlouva o manželském majetkovém režimu spočívající v zúžení rozsahu společného jmění měla být posuzována nikoli podle názvu, ale ve smyslu §555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle svého obsahu. Z notářského zápisu ze dne 30. 1. 2015 vyplývá skutečnost, že zůstavitelka i žalovaný učinili nesporným, že členský podíl včetně členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu Stavební bytové družstvo občanů v Jičíně je předmětem jejich společného jmění, a v budoucnu má být výlučným vlastnictvím žalovaného. Z obsahu smlouvy je zřejmá vůle zůstavitelky darovat předmětný členský podíl žalovanému, který s tím souhlasil. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ve výroku I. a v závislých výrocích zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření navrhly dovolání odmítnout, jelikož z něj není zřetelné, kterého předpokladu přípustnosti se žalovaný domáhá.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ). Jinými slovy řečeno, pouhá polemika dovolatele s právním posouzením otázky hmotného či procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, s tím, že tato právní otázka má být posouzena jinak, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř.
V dovolání není řádně uvedeno, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu a jeho procesním postupem s tím, že by právní posouzení projednávané věci mělo být jiné. Mají-li být právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, posouzeny jinak, neuvádí dovolatel žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl Nejvyšší soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Nejvyšího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013), a dovolacímu soudu takové rozhodnutí není známo.
Dovolatel tedy nedostál zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů dovolání trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.). Z judikatury Ústavního soudu potom vyplývá, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) ].
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §241a odst. 2 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou se žalobkyně domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 24. dubna 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu