ECLI:CZ:NS:2018:22.ND.14.2018.1
sp. zn. 22 Nd 14/2018-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Raiffeisenbank, a. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo osoby: 49240901, proti žalovaným 1) F. F. , zastoupenému Mgr. Michalem Zahutou, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 365/46, 2) J. F. , o zaplacení částky 836 052,71 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 284/2015, o návrhu žalovaného 1) na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 284/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci (o zaplacení směnečné pohledávky) podal žalovaný 1) návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Brně jako soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnil hospodárností řízení spočívající v daném případě v tom, že bydliště a místo výkonu povolání má v B. a rovněž sídlo jeho zástupce se nachází v B. Změna místní příslušnosti soudu je opodstatněná s ohledem na postavení žalovaného jako osoby, do jejíchž práv je žalobou zasahováno a jíž účastenstvím v řízení vznikají náklady související s účastí u jednání soudu, nahlížením do spisu, apod.
Žalobkyně s návrhem na přikázání věci jinému soudu, a to zejména z důvodu hospodárnosti řízení, nesouhlasila. Zdůraznila, že před Městským soudem v Praze, jehož místní příslušnost byla založena podle platebního místa uvedeného na směnce, již proběhla podstatná část řízení. Uvedla, že návrh žalovaného 1) je motivován snahou spor časově prodloužit.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odstavec 2).
Podle §87 písm. e) o. s. ř. vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného cenného papíru.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený věcně a místně příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), návrh žalovaného 1) posoudil a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014, jež je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Při vědomí významu zásady vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jenž je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14. Jestliže některý z účastníků nesouhlasí s návrhem na přikázání věci jinému soudu, je povinností soudu uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 2853/07).
V nyní projednávaném případě Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro takový mimořádný postup. Z argumentace, kterou návrh na přikázání věci žalovaný 1) odůvodňuje, nevyplývá, že by požadovaná delegace věci ke Krajskému soudu v Brně mohla vést k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci. Žalovaný 1) netvrdí, že v obvodu působnosti soudu, jemuž by měla být věc přikázána, jsou k dispozici důkazy (bydliště svědků, uložené listiny), které by měly být opatřeny a v řízení provedeny s menšími náklady než u místně příslušného soudu. Neuvádí rovněž žádné okolnosti mimořádné povahy, které by se týkaly jeho osoby (například nepříznivý zdravotní stav) a odůvodňovaly tak přikázání věci soudu, v jehož působnosti má bydliště, popřípadě místo výkonu povolání. Za této situace (při respektu k zásadě rovnosti účastníků civilního soudního řízení) nelze na žalobkyni spravedlivě žádat, aby jí šly k tíži zvýšené náklady spojené s její účastí (s účastí pověřeného zástupce) u soudu, jemuž by podle návrhu měla být věc přikázána. Nejvyšší soud rovněž nepřehlédl, že žalovaný 1) návrh na delegaci vhodnou podal krátce poté, kdy v řízení nebyl úspěšný s námitkou místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze, což implikuje závěr o jeho snaze tento stav kompenzovat uplatněním procesního návrhu, jenž slouží k naplnění zcela jiného účelu.
S ohledem na uvedené důvody Nejvyšší soud návrhu žalovaného 1) na přikázání věci Krajskému soudu v Brně podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. února 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu