ECLI:CZ:NS:2018:22.ND.149.2018.1
sp. zn. 22 Nd 149/2018-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlík a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně unimatic europe s.r.o. , identifikační číslo osoby 28501411, se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, proti žalovaným 1) ISF Consulting s.r.o., identifikační číslo osoby 27683281, se sídlem v Brně, Palackého třída 659/11, a 2) J. K. , o zaplacení 105 504 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2108 C 24/2017, o návrhu žalované 1) na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2108 C 24/2017 se nepřikazuje k projednání Okresnímu soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně předložil podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu návrh žalované 1), aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 2108 C 24/2017, přikázal z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Hradci Králové.
Žalovaná 1) návrh odůvodnila tím, že většinu podnikatelské činnosti provádí v J., kde má rovněž trvalé bydliště její jednatel; žalovaný 2) pak provozuje praxi přímo v H. K. Bude proto hospodárnější a rychlejší, když řízení proběhne u Okresního soudu v Hradci Králové.
Žalovaný 2) se k návrhu nevyjádřil. Protože však sám podal dne 3. 10. 2017 návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Hradci Králové (jak vyplývá z podání na č. l. 48), lze mít za to, že s návrhem souhlasí.
Žalobkyně s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Hradci Králové nesouhlasí. Tvrzení žalované 1) ohledně skutečného místa výkonu podnikatelské činnosti je zjevně nepravdivé. Faktické i právní sídlo žalované 1) je v B.; přitom podle §137 odst. 2 občanského zákoníku proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 o přikázání rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, která má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně; jedná se o výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon – čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu proto musí být natolik významné, aby tuto výjimku z uvedené zásady odůvodňovaly. Obecně však platí, že situace, kdy některý účastník nemá bydliště či sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Okolnosti, kterými žalovaná 1) odůvodňuje návrh na přikázání věci, nejsou natolik významné, aby v nich bylo možno spatřovat důvod k takto výjimečnému postupu, naopak se jedná o okolnosti spíše běžné. S ohledem na žalobní tvrzení navíc není zřejmé, proč by přikázání věci Okresnímu soudu v Hradci Králové mělo vést k dosažení hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Je nutno vzít do úvahy i okolnost, že žalobkyně s přikázáním věci nesouhlasí.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Hradci Králové nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu