ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1164.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1164/2018-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce R. F. , se sídlem v Mladé Boleslavi, Šámalova 220, identifikační číslo osoby 14777258, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404/15, proti žalované OPPORTUNITY, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Sedláčkova 2559/10, identifikační číslo osoby 44015208, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, o zaplacení částky 154.524 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 112/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2017, č. j. 27 Co 46/2016-74, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.452,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 6. 2015, č. j. 20 C 112/2014-39, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 154.523 Kč s příslušenstvím zde blíže určeným (bod I. výroku), zamítl žalobu v částce 1 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku), zamítl žalobu v úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 154.523 Kč od 1. 11. 2012 do 11. 6. 2014 (bod III. výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 46.006,68 Kč k rukám právního zástupce žalobce (bod IV. výroku).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 5. 2017, č. j. 27 Co 46/2016-74, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I., kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 154.523 Kč (první bod výroku), zrušil jej v části výroku I., kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 7,25 % z částky 154.523 Kč od 12. 6. 2014 do zaplacení (druhý bod výroku), uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 36.940,72 Kč (třetí bod výroku) a náklady odvolacího řízení ve výši 24.322,50 Kč (čtvrtý bod výroku)¨.
Proti druhému a třetímu bodu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též jen „dovolatel“) dovolání. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na špatném právním posouzení věci, a to zejména pokud jde o aplikaci ustanovení §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila v tom smyslu, že podání žalobce považuje za nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je včasně podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem. Zkoumal dále, zda splňuje náležitosti předepsané v §241a odst. 2 o. s. ř.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; k tomu srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16).
Tomuto požadavku přitom dovolatel nedostál, neboť s přípustností dovolání se vypořádává pouze tvrzením, že je přesvědčen, že je dovolání přípustné. Dále uvádí, že se neztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, kdy nebylo možné zjevnou vadu v psaní odstranit postupem dle §164 o. s. ř., popřípadě dle §164 v souvislosti s §222 o. s. ř., tj. z podnětu odvolacího soudu, a sice proto, že výrok, jak je uveden v rozsudku soudu prvního stupně, byl skutečně vyhlášen, jak vyplývá z protokolu z jednání ze dne 19. 6. 2015. Ani zde však nijak nevymezuje přípustnost dovolání. K takto namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem uvádí dovolací soud, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 2924/15, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v §237 o. s. ř. a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2230/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5700/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 313/2017).
Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatel neučinil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 4. 2018
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu