ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1230.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1230/2018-480
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně EUROVIA CS, a.s. , se sídlem Praha 1, Národní 138/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45274924, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Praha, Klimentská 1216/46, proti žalované Ředitelství silnic a dálnic ČR , příspěvková organizace, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 546/56, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 65993390, zastoupené Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem Praha 10, Korunní 1302/88, o zaplacení 5 327 607,22 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 60 C 1061/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, č. j. 16 Co 119/2017-444, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 36 203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce Mgr. Petra Holešínského, advokáta se sídlem Praha 10, Korunní 1302/88.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 26. 9. 2017, č. j. 16 Co 119/2017-444, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudu prvního stupně) ze dne 5. 10. 2016, č. j. 60 C 1061/2013-387, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 5 327 607,22 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 719 101,50 Kč, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 29. 9. 2017 (článek II., bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobkyní předestřená první otázka v jejím včas podaném dovolání, kterou dovolatelka považuje za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou, tj. zda je správný postup odvolacího soudu, jestliže odvolací soud s odkazem na argumentaci Nejvyššího soudu v obdobném řízení, ve kterém Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, rozhodne tak, že zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aniž by sám věc řešil adekvátním způsobem v rámci odvolacího s řízení, není otázkou, jíž by dovolatelka vymezila přípustnost dovolání podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvedenou otázkou dovolatelka ve skutečnosti namítá vady řízení. Dovolací námitky směřující do vad řízení a potažmo nesprávného právního posouzení však přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemohou. Dovolání žalobkyně není tedy v této části podle §237 o. s. ř. přípustné. Je namístě připomenout, že ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nejvyšší soud dále posuzoval, zda je dovolání žalobkyně přípustné podle §237 o. s. ř. pro předestřenou druhou otázku, tj. zda může soud vyložit v dílčí rovině extenzivním způsobem možnosti započtení jedné ze smluvních stran zakotvené ve smluvním ustanovení, jestliže dotčené ustanovení směřuje v obecné rovině k omezení možností vzájemného započítávání, kterou dovolatelka považuje za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešenou. Nejprve je nutno konstatovat, že obecně může soud na základě výkladových pravidel v konkrétní věci vyložit nesrozumitelné smluvní ujednání. V dané věci odvolací soud dospěl k závěru, že smluvní ujednání v čl. 2.5 Všeobecných smluvních podmínek (dále jen „VOP“) nevylučuje započtení pohledávek z jiných smluv, smluvní ujednání považoval za určité a nepřipustil použití výkladu. Zároveň v dané souvislosti odkázal na řešení otázky způsobilosti započtení pohledávek v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1630/2016, který se týká týchž účastníků, a v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že pro posouzení smluvního ujednání je rozhodující znění ustanovení §266 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a že k posouzení věci je třeba si opatřit náležitý skutkový stav. Je však nutno konstatovat, že v nyní přezkoumávané věci, jak odvolací soud, tak i soud prvního stupně předmětné ujednání o započtení nevykládaly jako neurčité, proto je na místě učinit závěr, že otázka dovolatelky, na níž zakládá přípustnost dovolání, a která je založena na potřebě vyřešení otázky, zda je možné vyložit možnosti započtení jedné ze smluvních stran extenzivním způsobem, není otázkou, kterou by odvolací soud řešil, resp., na níž své rozhodnutí založil. Dovolatelkou předestřená druhá otázka tedy též nemůže založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud totiž již vícekrát judikoval (např. v usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ), že dovolání je nepřípustné, pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než její dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Vzhledem k tomu, že k dovolání žalobkyně podala žalovaná, zastoupená advokátem, vyjádření, rozhodl Nejvyšší soud o náhradě nákladů jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu