ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1283.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1283/2018-201
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce KIMBEX, s.r.o., se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Šalounova 326/40, PSČ 703 00, IČO 19010494, zastoupeného JUDr. Petrem Vrchlabským, advokátem se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo náměstí 38, PSČ 702 00, proti žalovaným 1. STOPRO FILM s.r.o. se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, IČO 27875440, 2. Š. V., se sídlem v Praze 6 – Veleslavíně, Na Okraji 439/44b, PSČ 162 00, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 191/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2017, č. j. 5 Co 81/2016-166, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení každému ze žalovaných 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Spor se vedl o náhradu nemajetkové újmy, která žalobkyni podle jejích tvrzení vznikla zásahem do její dobré pověsti, protože ve filmu s názvem „Můj vysvlečenej deník“, jehož je první žalovaná producentkou a druhý žalovaný výkonným producentem, se negativně hovořilo o výrobku žalobkyně, který byl ve filmu také zobrazen.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2016, č. j. 37 C 191/2013-124, žalobu o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 250 000 Kč s příslušenstvím vůči oběma žalovaným zamítl (I. a II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a vyslovil rovněž, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaní navrhli dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. přezkoumat jen z důvodu vymezeného v odvolání. K vadám řízení přihlíží dovolací soud (při splnění dalších podmínek uvedených v §242 odst. 3, větě druhé, o. s. ř.) jen tehdy, je-li dovolání z jiného důvodu přípustné.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně hodnotil důkaz záznamem audiovizuálního díla, když uvedl, že „záběr na výrobek v obalu žalobce je velice krátký, nahodilý a nezřetelný“, z čehož dovodil že „pouze velice pozorný spotřebitel je schopen rozeznat obal výrobku a spojit si ho s výrobky žalobce“. Dopad vizuálního vjemu (zobrazení výrobku ve filmu) na vnímání spotřebitele nemůže podle názoru dovolatelky zhodnotit laik. Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud neprovedl řádné dokazování, pokud si nevyžádal pro posouzení této otázky expertní stanovisko, cituje judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se podle jejího názoru tímto postupem odvolací soud odchýlil, a předkládá dovolacímu soudu otázku podle jejího názoru judikaturou dosud neřešenou, totiž zda hodnocení dopadu shlédnuté sekvence filmového díla do sféry vědomí či podvědomí diváka může posoudit laik, nebo zda má být posouzeno odborníkem (znalcem).
Námitka, že odvolací soud sám zhodnotil provedený důkaz přesto, že k posouzení určité skutečnosti bylo třeba (podle názoru žalobkyně) odborných znalostí, je námitkou, která se týká vady řízení. Tato námitka však, jak plyne z §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř., sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá. Jiné otázky, pro jejichž řešení by ve smyslu shora citovaného §237 o. s. ř. bylo dovolání přípustné, se z obsahu dovolání nepodávají. Dovolací soud proto dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení se podle §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu