ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1537.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1537/2018-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně Arkus & Romet Group Sp. z o. o. , se sídlem Debica 39-200, Podgrodzie 32c, Polská republika, registrační číslo 180040712, zastoupené JUDr. Alešem Doubkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1047/26, proti žalované Mototrading, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 10, Tiskařská 257/10, identifikační číslo osoby 17049695, o 98.108,76 PLN s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 116/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2017, č. j. 18 Co 120/2017-125, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 1. 2017, č. j. 34 C 116/2015-112, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl tak, že řízení o žádosti žalované na osvobození od soudního poplatku za její odvolání proti rozsudku č. j. 34 C 116/2015-45 ze dne 9. 11. 2015 se zastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání.
Jelikož žalovaná nebyla při podání dovolání zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání [§241 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“], Obvodní soud pro Prahu 10 ji usnesením ze dne 2. 8. 2017, č. j. 34 C 116/2015-137, doručeným dne 4. 8. 2017, vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení a poučil ji, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno.
Žalovaná nedostatek povinného zastoupení ve lhůtě neodstranila a požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů a o prodloužení lhůty k doplnění podaného dovolání tak, aby toto mohlo být učiněno tímto ustanoveným zástupcem.
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
Žádost dovolatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že u dovolatelky nejsou naplněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §138 odst. 1 a §30 o. s. ř., neboť dovolatelka uplatňuje své právo zřejmě bezúspěšně.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016).
Odvolací soud svůj závěr o tom, že v řízení o opětovné žádosti žalované ze dne 28. 10. 2016, jíž žalovaná znovu požádala o osvobození od soudního poplatku za odvolání, je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata), opřel o zjištění, že se v dané věci jedná o totožného žadatele v novém totožném řízení (o osvobození od soudního poplatku) s totožným předmětem řízení, neboť žalovaná v porovnání s řízením o žádosti ze dne 29. 2. 2016 netvrdí žádné nové skutečnosti o její majetkové situaci. Uvedl, že v řízení o obou podáních totiž žalovaná pouze argumentuje svou špatnou finanční situací s tím, že nové podání je doplněno toliko o výpisy z bankovního účtu žalované za pouhé dva dny, což zdaleka nestačí pro posouzení důvodnosti její žádosti.
Takový závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Podle ní překážka věci pravomocně rozhodnuté brání projednání věci, má-li být v novém řízení projednána stejná věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. […] Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 859/2009, ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, či jeho usnesení ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 530/2004). V usnesení ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, pak Nejvyšší soud uvedl, že závěry odvolacího soudu jsou v souladu s procesním předpisem i judikaturou dovolacího soudu, jakož i s usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, v němž byl vysloven závěr, že rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudního poplatku za řízení pro opakovanou totožnou žádost, má oporu v zákoně.
V situaci, kdy je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, není důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolatelce ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatelky.
Jelikož dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení (i přes poučení o následcích neodstranění tohoto nedostatku) k výše označené výzvě Obvodního soudu pro Prahu 10, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2, §243b o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu