ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1629.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1629/2018-406
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně SunTanzer s. r. o. se sídlem v Praze 9, Lisabonská 2394/4, IČO 25664689, zastoupené Mgr. Michalem Dittrichem, advokátem se sídlem v Praze, Na Březince 930/6, proti žalovanému 1) P. K. , podnikateli se sídlem v Ch., a žalované 2) FVE Dědová s. r. o. se sídlem v Pardubicích, Hlaváčova 395, IČO 28805771, oba zastoupeni Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, o vydání věcí, eventuálně na zaplacení peněžité částky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 76/2011, ve věci dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 1 Cmo 218/2016-368, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. června 2016, č. j. 36 Cm 76/2011-323, uložil žalovaným povinnost vydat žalobkyni 1062 kusů fotovoltaických panelů typu NVE-T2-230, výrobce NEW VISION ENERGY INTERNATIONAL LTD., přičemž seznam jejich výrobních čísel tvořil přílohy rozsudku soudu prvního stupně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 1 Cmo 218/2016-368, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní včasně podaným dovoláním, které ovšem není přípustné, neboť dovolatelé neuvedli, v čem spatřují přípustnost dovolání.
Převážnou většinu dovolání tvořila polemika dovolatelů s právním posouzením odvolacího soudu, přičemž dovolatelé v závěru dovolání formulovali tři právní otázky, u nichž souhrnně uvedli, že „v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly buď s ohledem na dané konkrétní podmínky vyřešeny nebo se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu nebo měly být v daném konkrétním případě ohledně otázky věcné legitimace žalované 2) posouzeny jinak než podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 536/2000 z 21.8.2000.“ Z takto vymezené přípustnosti dovolání lze dovodit, že dovolatelé uvedli, v čem spatřují přípustnost dovolání pouze v případě otázky věcné legitimace žalované 2), neboť pouze u této otázky uvedli, že by měla být posouzena jinak, než podle dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nikde dále v dovolání však již dovolatelé neuvedli důvody, pro které by se dovolací soud měl odchýlit od své dosavadní rozhodovací praxe a předmětnou otázku posoudit jinak. Z tohoto důvodu není otázka věcné legitimace žalované 2) způsobilá založit přípustnost dovolání (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 30 Cdo 4063/2016).
U zbývajících otázek předestřených v dovolání nezbývá, než konstatovat, že dovolatelé neuvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, neboť z výše uvedené citace vymezení přípustnosti dovolání není zřejmé, kterou právní otázku považují dovolatelé za dosud neřešenou či při řešení které právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani z dovolání nevyplývá, od jaké rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl soud odvolací podle názoru dovolatelů odchýlit. Citované souhrnné vymezení přípustnosti dovolání tak, jak jej učinili dovolatelé, je v podstatě pouhou citací kritérií uvedených v §237 o. s. ř., přičemž podle rozhodovací praxe dovolacího soudu pouhá citace §237 o. s. ř. ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání nepostačuje (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Jestliže dovolatelé namítali, že se odvolací soud nezabýval jejich odvolacími námitkami, jedná se o námitku vady řízení, která není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží Nejvyšší soud k vadám řízení pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dovolání žalovaných odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelé neuvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 7. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu