ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1839.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1839/2018-445
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně O2 Czech Republic a.s. se sídlem v Praze 4 - Michli, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, IČO 60193336, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24 , za účasti LeeToo SE se sídlem v Praze 9 – Kyjích, Cidlinská 788/8, PSČ 198 00 Praha 9, IČO 24841404, zastoupené Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, o nahrazení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 196/2013, o dovolání účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2017, č. j. 24 Co 115/2017-395, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Účastník je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku
4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 29. března 2017, č. j. 28 C 196/2013-323, nahradil rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 24. dubna 2013, č. j. ČTÚ – 17908/2013-603, a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 10. ledna 2013, č. j. ČTÚ – 49991/2012-631/NoD, tak, že zamítl návrh účastníka řízení, aby byla žalobci uložena povinnost poskytovat účastníkovi řízení jako účastníkovi služby elektronických komunikací a ostatní plnění v rozsahu a kvalitě vyplývající z platné a účinné Účastnické smlouvy č. 3300431159 a Rámcové dohody č. 020P/336889 ze dne 14. listopadu 2011 (I. výrok) a uložil účastníkovi nahradit náklady řízení žalobkyni (II. výrok) a státu (III. výrok).
Městský soud v Praze rozsudkem ve výroku uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (I. výrok), ve II. výroku změnil jen co do výše nákladů řízení (II. výrok) a uložil účastníkovi povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení (III. výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal účastník dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné.
Dovolatel předkládá jako dosud neřešenou otázku právního vymezení povahy a vztahu jednotlivých členů spolku a samotného spolku, a to zejména z pohledu činnosti členů v mezích účelu spolku, pro který byl založen. Dovolatel však zjevně přehlédl, že z výslovného znění shora citovaného ustanovení §237 o. s. ř. plyne, že dovolání je přípustné pouze pro řešení těch právních otázek, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně a účastník uzavřeli rámcovou dohodu a účastnickou smlouvu shora již specifikovanou, jimiž se žalobkyně zavázala poskytovat účastníkovi služby elektronických komunikací za zvýhodněných obchodních podmínek určených obchodním společnostem odebírajícím služby ve velkém rozsahu pro své zaměstnance. Informace, které při jednání o smlouvě účastník žalobkyni o sobě poskytl, však nebyly pravdivé. Účastník na základě těchto informací vylákal na žalobkyni uzavření rámcové dohody poskytující mu výhody určené výlučně pro velké firemní zákazníky, přestože takovým firemním zákazníkem nebyl, a to v úmyslu prodávat neoprávněně zvýhodněné služby dál, což činil prostřednictvím třetí osoby, tj. občanského sdružení Smart Buyers Club. Dovolatelem předloženou otázkou týkající se povahy a vztahu členů spolku (tj. zmíněného občanského sdružení) se odvolací soud vůbec nezabýval, tato otázka pro jeho rozhodnutí nebyla podstatná, na jejím posouzení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, pro řešení této otázky dovolání tudíž není přípustné.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobkyně mohla odstoupit od smluv uzavřených s účastníkem (jejichž součástí byly všeobecné podmínky), protože účastník v rozporu s výslovným ujednáním obsaženým v čl. 4.1 písm. e) všeobecných podmínek bez jejího předchozího souhlasu přeprodával poskytnutá telefonní čísla prostřednictvím občanského sdružení Smart Buyers Club třetím osobám. Tento závěr byl založen na skutkovém zjištění o obsahu smlouvy [čl. 4.1 písm. e) všeobecných podmínek] a zjištění učiněném z provedených důkazů, že se účastník finančně obohacoval tím, že přenechával cenově výhodné služby zmíněnému (s účastníkem personálně propojenému) občanskému sdružení, to je poskytovalo za částku podstatně vyšší třetím osobám a zisk z toho plynoucí přenechávalo účastníkovi. Dovolatel v souvislosti s druhou otázkou, podle níž by měl dovolací soud posoudit, zda účastník neoprávněně poskytl služby elektronických komunikací třetí osobě, v textu svého dovolání jen polemizuje s uvedenými skutkovými zjištěními, tvrdí-li, že platby, které od občanského sdružení obdržel, s poskytováním služeb dalším osobám nesouvisely. Jeho otázka tudíž není otázkou právní, ale jen otázkou skutkovou, ani pro její řešení tudíž dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání účastníka podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3, věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 31. 5. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu