ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.5677.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 5677/2017-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) JACOBO EUROPE CZ a.s. , se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Bubenská 113/47, PSČ 170 00, IČO 25389271, a b) JAPEDA SUNRISE s.r.o., se sídlem v Olomouci – Hodolanech, Babíčkova 1146/8a, PSČ 779 00, IČO 25822420, obou zastoupených JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360/47, PSČ 143 00, proti žalované DLAC s.r.o., se sídlem v Praze 10 - Hostivaři, Hornoměcholupská 60/561, PSČ 102 00, IČO 27901378, zastoupené Mgr. Jiřím Benedou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Studnická 2151/30, PSČ 193 00, o zaplacení částky 1 696 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 269/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2017, č. j. 70 Co 66/2017-256, ve znění opravného usnesení ze dne 9. srpna 2017, č. j. 70 Co 66/2017-285, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14 665,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kláry Long Slámové, advokátky, se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360/47, PSČ 143 00.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 29. února 2016, č. j. 34 C 269/2014-147, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 29. února 2016, č. j. 34 C 269/2014-154, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni JACOBO EUROPE CZ a.s. částku 330 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 13. srpna 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně; zamítl žalobu co do úroku z prodlení z částky 330 000 Kč jdoucího od 28. ledna 2012 do 12. srpna 2014 (výrok pod bodem I), zamítl žalobu žalobkyně JACOBO EUROPE CZ a.s. ze dne 20. srpna 2014 o částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení od 18. září 2011 do zaplacení (výrok pod bodem II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni JAPEDA SUNRISE s.r.o. částku 878 825,20 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 13. srpna 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně; zamítl žalobu co do částky 287 724,80 Kč s úrokem z prodlení od 1. listopadu 2011 do zaplacení (výrok pod bodem III), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body IV, V a VI), zamítl žalobu co do úroku z prodlení z částky 878 825,20 Kč jdoucí od 1. listopadu 2011 do 12. srpna 2014 (výrok pod bodem I doplňujícího rozsudku).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. května 2017, č. j. 70 Co 66/2017–256, ve znění opravného usnesení ze dne 9. srpna 2017, č. j. 70 Co 66/2017
-285, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené vyhovující části výroku pod bodem III a ve výrocích pod body V a VI, změnil jej ve výroku pod bodem IV tak, že žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení žalobkyni a) částku 25 403 Kč a žalobkyni b) částku 78 054,70 Kč (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odvozovala od ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když měla za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a z části je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí hrozí žalované závažná újma, jelikož exekuční řízení by v této věci ve své podstatě znamenalo zánik žalované společnosti.
K dovolání žalované se vyjádřily žalobkyně, dle nichž v dovolání absentují relevantní dovolací důvody, a proto je dle jejich názoru dovolání nepřípustné a de facto neprojednatelné. Navrhly proto, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), a byla splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval tím, zda je dovolání žalované přípustné (§237 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněný tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. jsou skutečně splněna.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Problematikou vymezení přípustnosti dovolání podle občanského řádu účinného od 1. ledna 2013 se Nejvyšší soud opakovaně zabýval. Již ve svém usnesení ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013, nebo v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, jež bylo publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud konstatoval, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dospěl v nich také k závěru, že může-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje citace textu tohoto ustanovení nebo jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva se jedná, a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této právní otázky odchyluje.
Stejné závěry citované judikatury platí i pro námitku dovolatelky, že otázka hmotného práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Dovolatelka byla povinna vymezit, při řešení které otázky rozhodoval dovolací soud rozdílně a v kterých jeho rozhodnutích.
Shora uvedeným požadavkům dovolatelka nevyhověla, neboť neoznačila žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od kterého by se měl odvolací soud odchýlit, nebo v němž by dovolací soud rozhodoval rozdílně; z dovolání není ani zřejmé, na řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva má napadené rozhodnutí záviset, a není tak možno dovodit ani z obsahu dovolání.
To, že má dovolatelka jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani režimu §238a o. s. ř., ani v režimu §237 o. s. ř.
Závěrem Nejvyšší soud podotýká, že ačkoliv žalovaná v dovolání uvedla, že své dovolání směřuje proti oběma (tj. všem) výrokům napadeného rozhodnutí, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze závěry soudu vztahující se k výroku pod bodem I v potvrzující části výroku pod bodem III rozsudku soudu prvního stupně, a to především z důvodu nesprávných skutkových zjištění; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.
Dovolatelka v dovolání dále navrhla odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že „jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním spadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický“. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně b) domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu