ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.574.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 574/2018-678
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce Česká národní skupina Mezinárodní federace hudebního průmyslu, z. s. , se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1608/15, identifikační číslo osoby 00552518, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobce MusicJet s. r. o., se sídlem v Praze 10, Kubánské náměstí 1391/11, identifikační číslo osoby 24139181, oba zastoupeni JUDr. Zuzanou Císařovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1043/11, proti žalované Uloz.to cloud a. s. , se sídlem v Praze 1, Mezibranská 1579/4, identifikační číslo osoby 04172159, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 5/2014, o dovolání Raretes s. r. o. , se sídlem v Ústí nad Labem, U Pivovarské zahrady 690/24, identifikační číslo osoby 03602800, zastoupené Mgr. Janem Krabcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2017, č. j. 3 Cmo 295/2015-647, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ve svém dřívějším usnesení ze dne 25. 2. 2016, č. j. 3 Cmo 295/2015-617, jímž rozhodoval o návrhu žalobce podaném v průběhu odvolacího řízení s odkazem na §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že došlo k převodu práv a povinností, o které je veden v předmětném řízení spor, a v souladu s ustanovením §107a odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno se společností Uloz.to cloud a. s. Toto rozhodnutí bylo k dovolání původní žalované (společnost STAFOR INTERNET PROJECTS s. r. o., IČO: 25729055) usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 23 Cdo 3241/2016-641, zrušeno a věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že pochybil, pokud o návrhu žalobce rozhodl, aniž návrh žalobce doručil předtím původní žalované.
Posléze Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k návrhu žalobce podle §107a o. s. ř. rozhodl, že namísto obchodní společnosti STAFOR INTERNET PROJECTS s. r. o. v likvidaci, se sídlem Brno – Židenice, Blatnická 4219/4, IČO: 25729055, bude v řízení dále pokračováno s obchodní společností Uloz.to cloud a. s., se sídlem Praha 1 – Nové Město, Mezibranská 1579/4, IČO: 04172159, jako s účastníkem na straně žalované.
Podle posouzení odvolacího soudu bylo v řízení prokázáno, že po zahájení řízení došlo k právnímu nástupnictví v právech a povinnostech týkajících se provozování stránek Ulož.to a vlastnictví domény Ulozto.cz, přičemž z provozování těchto stránek pod doménou Ulozto.cz je dovozována nekalá soutěž, která je právním titulem v řízení uplatněných nároků, tedy že došlo k převodu práv a povinností, o které je veden tento spor. K námitkám původní žalované uvedl, že při rozhodování o návrhu podle §107a o. s. ř. nelze zacházet do otázek věcné legitimace, soud pouze zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda s ní právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti, zda opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva či povinnosti. Otázkou, zda je účastník skutečně nositelem tvrzeného práva či povinnosti, popřípadě zda takové právo či taková povinnost přešla na jiného, se přitom nezabývá, neboť se týká věci samé.
Poté, co usnesení odvolacího soudu nabylo dne 27. 7. 2017 právní moci, původní žalovaná (STAFOR INTERNET PROJECTS s. r. o.) v důsledku fůze sloučením se společností Raretes s. r. o., zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem v oddíle C, vložka 34904, na niž přešlo jmění původní žalované, zanikla ke dni výmazu z obchodního rejstříku, tj. ke dni 21. 8. 2017, a společnost Raretes s. r. o. se vzhledem k ustanovení §107 odst. 3 o. s. ř. stala procesním nástupcem původní žalované.
Tato společnost Raretes s. r. o. (dále též „dovolatelka“) pak dovoláním napadla v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví; namítá nesprávné právní posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka namítá, že usnesení odvolacího soudu (v pořadí již druhé usnesení o procesním nástupnictví) trpí podstatnou procesní vadou, neboť jí (ani její právní a procesní předchůdkyni) nebyl návrh žalobce, ve kterém navrhuje soudu, aby rozhodl o tom, že na místo původní žalované vstupuje do řízení na straně žalované společnost Uloz.to cloud a. s., doručen. Nedoručením návrhu žalobce původní žalované jí odvolací soud znemožnil uplatnit v daném řízení námitky a podat k dané věci vyjádření mimo samotné dovolání, ve kterém uváděla především důvody vedoucí k dovolání, aniž by své podání dále doplňovala o další argumenty a důkazy. Dovolatelka je toho názoru, že odvolací soud nedoručením návrhu původní žalované porušil povinnost zajistit účastníkům stejnou možnost k uplatnění jejich práv dle ustanovení §18 odst. 1 o. s. ř. Zároveň napadeným usnesením nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v usnesení ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3241/2016, kterým odvolacímu soudu vytkl nedoručení návrhu původní žalované.
Dovolatelka rovněž namítá, že přechod či převod práv nebo povinností dle ustanovení §107a o. s. ř. nelze dostatečně a správně posoudit pouze na základě znaleckého posudku, aniž by si soud obstaral další relevantní podklady, že z předloženého znaleckého posudku nelze s určitostí dovodit, která konkrétní práva a povinnosti přešla z původní žalované na společnost Uloz.to cloud a. s. a zda vůbec nějaká přešla. Dle názoru dovolatelky odvolací soud nemohl o návrhu žalobce adekvátně rozhodnout a dostatečně tento návrh posoudit, neboť neměl pro rozhodnutí o procesním nástupnictví v této věci veškeré potřebné podklady a nebyl dostatečně seznámen se všemi potřebnými okolnostmi.
K dovolání dovolatelky se žalobce vyjádřil v tom smyslu, že je navrhuje odmítnout, respektive zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Dovolání je přípustné podle §238a o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a); není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 743/2006, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 14/2008, se uvádí, že návrhu na realizaci procesního nástupnictví lze vyhovět, jsou-li prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala po zahájení řízení. Soud zkoumá, zda tato právní skutečnost je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda tvrzené právo či povinnost, které měly být převedeny nebo měly přejít na jiného, existují, nebo že opravdu na jiného přešly nebo byly převedeny, se soud může zabývat jen v rozhodnutí ve věci samé, nikoliv při zkoumání procesního nástupnictví (obdobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud připomíná, že je v dovolacím řízení vázán skutkovým stavem zjištěným soudy nižších stupňů a že jeho správnost (úplnost) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Založila-li proto dovolatelka nesouhlas s právním posouzením věci ze strany odvolacího soudu na argumentaci, že přechod či převod práv nebo povinností dle ustanovení §107a o. s. ř. nelze dostatečně a správně posoudit pouze na základě znaleckého posudku, že z předloženého znaleckého posudku nelze s určitostí dovodit, která konkrétní práva a povinnosti přešla z původní žalované na společnost Uloz.to cloud a. s. a zda vůbec nějaká přešla, a že k prokázání skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, nedošlo, jsou tyto její námitky z pohledu aplikace §107a o. s. ř. irelevantní a nelze se jimi zabývat.
Odvolací soud měl přitom za prokázané, že po zahájení řízení došlo k právnímu nástupnictví v právech a povinnostech týkajících se provozování stránek Ulož.to a vlastnictví domény Ulozto.cz, přičemž dovodil, že z provozování těchto stránek pod doménou Ulozto.cz je dovozována nekalá soutěž, která je právním titulem v řízení uplatněných nároků, tedy že došlo k převodu práv a povinností, o které je veden tento spor.
Jestliže tedy odvolací soud návrhu žalobce podle §107a o. s. ř. vyhověl, přičemž uzavřel, že při rozhodování o návrhu podle §107a o. s. ř. pouze zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda s ní právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti, zda opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva či povinnosti, a dále pak že otázkou, zda účastník skutečně je nositelem tvrzeného práva či povinnosti, popřípadě zda takové právo či povinnost přešlo na jiného, se nezabývá, je jeho rozhodnutí v souladu s již výše citovanou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Případná není ani dovolatelčina námitka, že znalecký posudek trpí zásadní vadou, a to, že zachycuje stav provozu k jednomu konkrétnímu okamžiku, který byl již probíhajícími změnami překonán, a tedy je ke dnešnímu dni irelevantní.
Podle ust. §154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Zásada uvedená v ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. znamená, že soud při rozhodování věci je povinen přihlédnout nejen ke skutkovým okolnostem, které tu byly v době zahájení řízení (a k právním předpisům v té době platným), ale také k okolnostem, které nastaly za řízení až do vyhlášení rozhodnutí (a k právním předpisům v době vyhlášení rozhodnutí platným), a že nesmí vzít v úvahu to, co má nastat až po vyhlášení rozhodnutí. Uvedené závěry platí i pro odvolací řízení a prosadí se i ve vztahu k rozhodování formou usnesení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2499/2015).
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že odvolací soud nepochybil, vycházel-li při svém právním posouzení ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. Janem Jankou, jímž byla prokázána změna provozovatele služby a vlastníka domény.
Namítá-li pak dovolatelka, že usnesení odvolacího soudu trpí podstatnou procesní vadou, neboť jí (ani její procesní předchůdkyni) nebyl návrh žalobce opětovně doručen, čímž jí byla odepřena možnost uplatnit v daném řízení námitky a podat k dané věci vyjádření doplněné o další argumenty a důkazy, není taková námitka v tomto dovolacím řízení případná. Odvolací soud rozhodoval o procesním nástupnictví již podruhé, neboť jeho první rozhodnutí bylo zrušeno dovolacím soudem pro nemožnost původní žalované vyjádřit se k návrhu žalobce podle §107a o. s. ř. Ve svém v pořadí druhém rozhodnutí o návrhu žalobce podle §107a o. s. ř. odvolací soud již přihlížel k námitkám původní žalované (obsaženým v jejím předchozím dovolání), přičemž toto právní posouzení odvolacího soudu bylo shledáno jako souladné s ustálenou rozhodovací praxí (viz shora).
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady (dovolatelkou namítaná absence řádného odůvodnění usnesení), k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu